Tuto stránku jsem vytvořil pro ty z vás, kteří se ptají, co se stalo. Zde také budeme dávat aktuální informace, jak se celá situace vyvíjí.

AKTUALITY BUDU PŘIDÁVAT DLE TOHO, CO SE BUDE DÍT V SOUVISLOSTI S REKONSTRUKCÍ – TAK KDYŽ TU NIC NEBUDE, TAK TO ZATÍM „STOJÍ“:)

Období 25.9. – 10.11. – delší dobu jsem nepsal, bylo to i z toho důvodu, že v tomto období jsem opět pracoval ve větší míře. Za oněch 7 týdnů rekonstrukce dospěla do finále. Ještě v první půlce října přišla firma natáhnout omítku na fasádu – byli rychlí, za pár hodin bylo hotovo, den předtím ještě penetrovali a upravovali přední stranu lepidlem. Na počátku listopadu pak firma dodělala´také sokl (marmolit). Zbytek jsem dodělával sám. Objednal jsem plechy na střechu (sokl) a začátkem listopadu dorazily a během tří dnů jsem je namontoval. Zbyl mi také ještě Alumatol, tak jsem ještě 1x  natřel skoro celou střechu. Hlavní práce (v podstatě od půlky října) byla s palubkami (podhledy). Musel jsem 2-3x natřít (naštěstí to rychle schlo) – využíval jsem hezkého počasí. No a pak je montoval. Bylo to celkem zdlouhavé, ale postupně to šlo. Také jsem poslední týden začal už uklízet binec vzniklý dlouhou rekonstrukcí. K dnešnímu dni (10.11.) tak máme téměř vše hotové.  Ještě budu dodělávat dvířka do komína no a pak ve spolupráci s elektrikářem zapojit světla venku (před vchodem). Pojišťovna ještě neplnila.. Budu zase muset urugovat… Až budu psát příště, tak bude již úplný konec rekonstrukce. Bez vaší podpory bychom však zdaleka nebyli tak blízko konce! Děkujeme.

Období 7.9. – 24.9. – v tomto období jsem, pokud to ostatní okolnosti (starost o děti a s tím spojené povinnosti, práce, …) dovolí, pracoval na ochranném nátěru ploché střechy. Natíral jsem ji alumatolem, to je takový asfaltovo-hliníkový nátěr, který prodlužuje životnost lepenky na střeše prý až o 10 let. Tak uvidíme. I když, jen Bůh ví, co bude za 10 let. Nedávno jsem právě přemýšlel o tom, kolik se toho v našem životě událo je za 5 let. To jsme ještě ani nevěděli, že budeme mít tento dům… A ani to, že místo o jedno dítě, se budeme starat rovnou o tři. Také jsem v uvedeném období znovu urugoval stavební firmu, co nám má dodělat fasádní omítku. A konečně se pán ozval. Domluvili jsme se, že by to mohlo proběhnout v první půlce října. Tak snad to klapne. Také jsem usilovně přemýšlel, jak napojit okap v zadní části střechy, protože jsem zapomněl před položením lepenky pod ní ukotvit háky, co okap drží. Ale přišel jsem na způsob, jak to půjde:) Tak to bude předmětem pokračování rekonstrukce někdy v dalších týdnech. Chystám se také již konečně navštívit firmu, která nám vyrobí plechy na boční část střechy. Nedávno uběhlo už 8 měsíců od požáru. Zdá se to dlouho, většina už je opravená, ale ještě stále jsme v určitém napětí, jak to celé dopadne. Nicméně už teď mohu říct, že i přes všechno negativní co bylo, je a bude spojeno s touto událostí, mohu vidět i přínosy. Asi ta největší je zkušenost s tím, že se Pán Bůh postará tam, kde my nemůžeme. Jako lidé většinou chceme (modlíme se), abychom se měli dobře, a aby vše dobře dopadlo, snažíme se vyhnout se nepříjemným věcem… Ale někdy právě v těch obtížných chvílích uvidíme život (a Pána Boha) v jiném úhlu pohledu, můžeme přenastavovat životní hodnoty „vertikálním  směrem“. Ostatně to píše i žalmista David: „I když půjdu roklí šeré smrti, Ty se mnou jsi“. Dnes ráno jsem četl v Bibli o tom, jak Bůh dával Izraelcům skrze Mojžíše instrukce, jak má vypadat stánek setkávání, jak mají vypadat roucha kněží, jak mají probíhat oběti – a směřovalo to k tomu, aby Bůh mohl přebývat uprostřed svého lidu. Boží přítomnost je zásadní, pak až tak nezáleží na okolnostech života, i když zrovna nejsou růžové. Pán Bůh neslibuje, že nás nepotkají „tmavé dny“, ale zaslibuje, že nás neopustí. To jen my (častěji, když se nám daří), opouštíme Jeho.

Období 2.7. – 6.9.  – píšu po dlouhé době 2 měsíců. Těm, kteří stále ještě sledují web, se tímto omlouvám. Ale dal jsem si také určitě prázdniny od psaní. A v podstatě i od rekonstrukce, takže většinu času v tomto období práce moc nepokročila. Během prázdnin (počátkem srpna) jsem pouze kompletně dokončil natažení druhé vrstvy perlinky, také u oken a dveří. Takže je to již z přední a boční strany hotové, resp. čekám stále na firmu, která by natáhla finální omítku. Poslední měsíc ji musím urugovat, ale zatím se neozvala, i když mi již koncem července poslala cenovou nabídku. Situace je tedy taková, že kromě finální omítky chybí podhled (palubky) pod krytým stáním (ale to je možné dělat až bude hotová ona omítka), dále chybí oplechování střechy – to jsem ještě nezadal do výroby, neudělal jsem si na to čas:(, dále zpětně namontovat rýnu, která snímá vodu z té znovupostavené střechy. Budu také ještě muset natřít speciálním hliníkoasfaltovým tmelem střechu, aby lepenka déle vydržela (materiál je koupen), ale bylo stále moc vedro nebo pršelo (a v tom počasí se to ani dělat nedá). Nakonec mně čeká ještě oprava zadní zdi, která byla poničena minimálně (asi jen 0,5m od střechy) – strhnout trochu zakouřené omítky a doplnit cca 20cm pruh polystyrenu (toto ale tak nespěchá). Přes dva měsíce (od konce června) jsem čekal na zpětnou vazbu od pojišťovny, protože zatím se neozvali, i když jsem již všechny požadované dokumenty zaslal. V srpnu jsem urugoval emailem – a nic. Tak jsem včera telefonicky urugoval – no a dnes přišla konečně odpověď. Zatím slíbili poslat alespoň zálohu (neboť peníze z vašich darů a i našich rezerv jsem už vyčerpal na provedené úpravy a nákup některých věcí, které shořely) – slíbená částka je však zatím asi pouze 1/6 až 1/5 sumy, na kterou jsem škodu vyčíslil (přes 1,2 miliony) – v tom je cena jednak za materiál, jednak za práci, ale i další související náklady, zejména sanace objektu a také náklady spojené s odvozem odpadu a také vyčíslena hodnota zničených movitých věcí. To vše je bez škody na automobilu, bylo řešeno zvlášť. V zářijových dnech nyní plánuji natřít střechu, dále urugovat firmu na finální fasádu a pobavit se s montáží rýny. Jinak přes prázdniny jsem mohl najít (zvláště přes teplé srpnové dny) i čas na odpočinek s rodinou (převážně na zahradě u bazénu) a mohli jsme zajet i na Kristfest family, který byl pro mně (a také manželku) úplně super ve smyslu duchovní obnovy, načerpání. Bylo tam zajištěno hlídání dětí během hlavních programů, což bylo super. Už ani nevím, kolik let zpět jsem mohl takto v klidu užít bohoslužby nebo semináře. Pro mně osobně to byl krok zpátky (nebo i více kroků) k Pánu Bohu a k uvědomění, že proto, abych byl Božím dítětem, se nemusím nijak snažit, nemusím sloužit, ale mohu prostě jen „být“ s Bohem, s Ježíšem.

Období 15.6. – 1.7. – druhá půlka června byla ve znamení pokračování prací na zateplování, konkrétně natahování perlinky na zbývající části domu – v první vrstvě je dokončeno již vše, ve spodní části mně čeká ještě druhá vrstva. Bylo by to rychleji, ale musel jsem se věnovat i jiné práci, nejen rekonstrukci. V tomto období se povedlo konečně odeslat věci pro pojišťovnu s vyčíslením škody, která se skládá z opravy domu (nemovitost – práce a materiál) a zničených věcí (movité věci). Mimo to do toho byla zahrnuta i faktura za sanaci po požáru a faktury za odvoz odpadu. U věcí jsme si vzpomněli na více než 200 věcí… Také jsme dokončili nalepení druhé vrstvy lepenky na střechu, čímž de facto je střecha dokončena (ještě budu dělat takovou pojistnou vrstvu, ale to hlavní je hotovo). Také jsem domluvil firmu na natažení finální venkovní omítky – nakonec se bude kvůli tomu, aby nebyl vidět spoj natahovat v celé přední části domu, tedy ještě budu muset strhnout asi 1,5 metrový pás stávající omítky. Totéž z boční strany. Tedy na počátku července už se to celkem rýsuje ke konci, ale stále ještě je co dělat. Je náročné již poměrně dlouhodobě zvládat práci na rekonstrukci, další práci kolem domu (běžnou) a do toho věnování se rodině, resp. 3 malým dětem. Potřebujeme už alespoň na chvíli vypnout. A tak se s manželkou těšíme na 5 denní dovolenou (první týden v červenci), kdy zajedeme do Polska k Baltu trochu spočinout (prarodičům z obou stran tímto děkujeme za pohlídání dětí) – po tom „šíleném“ půlroce už jen představa, že pár dní nebudu muset nic dělat je nádherná. Tak snad to vyjde.

Období 2.6. – 14.6. – první půlka června byla o mnohem více pracovní, než konec května. Hlavní práce spočívaly v zateplování poničení části domu – celkem více než 1/3 celého domu – orientačně 60m2. Musel jsem nejprve strhat poškozený polystyren, který neshořel úplně, potom ještě ručně vyčistit fasádu od sazí (oheň šlehal centimetrovou vzduchovou kapsou mezi polystyrenem a stěnou). Další fází bylo lepení polystyrenu – to trvalo asi týden s přestávkami – díky za pomoc 2 brigádníkům, hlavně za pomoc s řezáním polystyrenu a míchání lepidla. Na přelomu tohoto týdne (12./13.6.) jsem natahoval perlinku a pak ještě jednu vrstvu lepidla – a to v horní části domu, nad přístřeškem, protože pak bylo potřeba natáhnout ještě druhou vrstvu lepenky, než mi přijedou opět namontovat klimatizaci (v pátek 16.6.). Mezi natahováním perlinky s lepidlem bylo ještě potřeba utěsnit případné škvíry PUR pěnou a také zakotvit polystyren do zdi pomocí 27,5cm dlouhých hmoždinek. No byla/je to fuška, už jsem z toho všeho dost unavený. Navíc naši rodinu stále sužují nemoci (děti/manželka), moje záda díky tomu, že stále musím pracovat, stále bolí, protože na odpočinek není prostě čas. Také jsem na týden objednal znovu kontejner, kvůli polystyrenu, ale naplnil se i dalšími věcmi. Bude to ale už poslední kontejner. V soupisu movitých věcí jsem se díky plné práci na fasádě v tomto období nedostal – ale do konce června to (snad) stihnu. Je to velmi složité období, už to trvá 5 měsíců.. 5 měsíců, kdy člověk musí řešit tolik věcí, co by jinak nemusel (kdyby nehořelo). Ale na kdyby se nehraje. Prostě to tak je. Ale fyzicky i psychicky už celkem padáme na dno. Díky práci jistě zanedbávám děti:(… a manželku… No ale postupně pokračujeme, za posledních 14 dní je to i vidět. Zbývá natáhnout perlinku a lepidlo na část přední (od střechy až k zemi) a pak pod přístřeškem a z východní strany – no ještě to zabere pár dnů. A ještě natáhnout druhou vrstvu lepenky na střechu – její druhou polovinu. Včera jsem s taťkou natavil půlku. Ale už to nemusím tolik „hrotit“, jako kvůli montáži klimatizace.

Období 20.5. – 1.6. – poslední květnová dekáda byla spíše ve znamení čekání na materiál (polystyren na zateplení). Takže rekonstrukce v tomto týdnu moc nepokročila. Nicméně i tak bylo co dělat, protože jaro je v plném proudu a je třeba, nezávisle na rekonstrukci, se starat o zahradu. I když jsme dříve uvažovali, že sadit letos nic nebudeme, tak nakonec jsme přece jenom něco zasadili (rajčata, jahody, hrášek, cukety a 1 dýni). Také jsme začali předělávat část zahrady, která byla před plechovou boudou a která byla také poškozena požárem – bylo zničeno všech 12 thújí, takže jsme to místo s manželkou začali „opravovat“ a místo thújí nasadili bobkovišeň plus pár (asi 4) další rostliny – hlavně, aby to vypadalo jinak a nepřipomínalo to spáleniště. Vzhledem k tomu, že zdi ve zničeném pokoji ani po několikerém malování nejsou zcela bílé (na některých místech jsou takové lehce načervenalé fleky – asi pozůstatek hasební hmoty – sice to úplně nerazí), tak budeme část toho pokoje tapetovat. Tapety došly, čas na tapetování jsme zatím nenašli. Stále totiž bojujeme střídavě s nemocemi, hlavně prostřední syn a manželka. 31.5. dorazil asi po 14 dnech polystyren, takže jsem začal (s pomocí) nejstaršího syna sundávat/demolovat zničený polystyren na fasádě. No, ukázalo se, že bude potřeba vyměnit skoro celou přední část domu (asi až na 1,5 – 2 m od pravého kraje). A tak na počátku června je situace taková, že dokončujeme strhávání polystyrenu. Zdá se, že bude opět třeba objednat kontejner (toho polystyrenu je dost…). Jsem rád za konečně již teplé počasí (včera na slunci bylo 50°C, takže pitný režim teče proudem). Přes práci venku (kromě rekonstrukce i na zahradě – částečná obnova, běžná údržba, jelikož tráva a plevel nerespektují to, že byl požár), která trvá v podstatě až někdy do 21:45/22:00 (zalévat se musí…) už nemám chuť ani čas (třeba jít spát, vstávám denně v průměru okolo 4:00) dokončit seznam zničených movitých věcí (ale dal jsem si „death limit“ do konce června). Červen bude tak hlavně ve znamení zateplování. Budu rád, pokud se ještě najde někdo, kdo by mi s tím pomohl (hlavně míchání lepidla – to hodně pomůže). Pokud ještě čtete tyto řádky, děkuji za vaši vytrvalost se zájmem o nás. Financí máme, zdá se dostatek, na dokončení rekonstrukce (kromě darů a vlastních rezerv) čerpáme zatím z vrácených peněz za auto (s tím, že 2 úvěry na minulé a stávající auto zatím splácíme také), takže je předpoklad, že rekonstrukci dokončíme, no a pak budeme požadovat zpětné vyplacení u pojišťovny za opravu nemovitosti. Ještě jednou všem děkujeme za veškeré finanční dary, bez vás bychom to určitě nezvládli mít ve stavu, jakém to je nyní.

Období 13.5. – 19.5. – tento týden moc práce na rekonstrukci nepokročili, a to hlavně z toho důvodu, že v naší rodině se usídlil šestý člen domácnosti – nemoc. 4 z 5 členů byli nemocí (a částečně ještě 2 jsou). Já jsem to chytl nejvíce o víkendu, manželka „bojuje“ celý týden. Takže to bylo celkem „na nervy“ – kdo má děti nemocné, zná. Měli jsme dost udržet jakž takž v chodu běžnou domácnost. Nicméně pokračoval jsem v soupisu poškozených/zničených movitých věcí (co jsme si vzpomněli, tak je jich skoro ku dvěma stovkám) – už se chýlím k závěru (dohledávám ještě účty, faktury, hledám na webu podobné věci pro stanovení alespoň přibližné ceny u těch věcí, kde účty nemáme – a těch je většina). Věřím, že během května odešleme na pojišťovnu. Je to zdlouhavé, a popravdě, už se mi to ani moc nechce dohledávat. Také jsem v tomto týdnu řešil objednávku polystyrenu na zateplení fasády. Potřebujeme šířku 200mm, a ta běžně skladem nebývá. Budeme muset znovu zateplit cca 60m2 (tj. přibližně třetina celého domu). Je to zároveň poslední větší oprava (pak bude zbývat oplechování, natření hranolů na přístřešku, domontování okapu, ale to už budou drobnější práce). Na zateplování budu rád za pomoc (hlavně míchání lepidla) – orientačně to vidím na ten poslední týden v květnu až první týden v červnu. Bude záležet na počasí. Po více než 1,5 měsíci, co jsme se vrátili na dům, se zdá, že už jsme se „zabydleli“, už ani není vůbec nikde doma cítit zápach po požáru. Samozřejmě kromě práce na rekonstrukci musíme také souběžně udržovat zahradu (na jaře je to vždy nejvíce práce, tráva rychle roste), takže i to zpomaluje celkový postup rekonstrukce. No a o tom, jak je vše obtížnější se třemi malými dětmi na krku, jsem už psal. Tu i tam se vracím k myšlence, proč se to vlastně stalo – kolik jen bych měl volného času – kdybych nemusel opravovat, mohl bych třeba s klukama častěji na hřiště. Žel, naše pracovní vytížení odnáší i děti, protože se jim nejde věnovat jako za normálních okolností. Ale snad za měsíc, dva, bude tato etapa u konce. Děkujeme všem vám, kteří na nás stále myslíte.

FOTO Z REKONSTRUKCE TECHNICKÉ MÍSTNOSTI NA ODKAZE ZDE

Období 5.5. – 12.5. – tento týden jsem – v rámci možností – pokračoval v opravě technické místnosti – protože v naší rodině řádí nemoci (všechny tři děti nemocné, nyní právě už „jen“ dvě, ale také manželka, mě bolí v krku), takže už tak obtížný rodinný život s malými dětmi se stává extrémně obtížný. Jeden z rodičů musí vždy hlídat děti, takže je náročné logisticky to skloubit tak, abych měl čas na práci. Během posledních 7 dní, jsem maloval technickou místnost, podařilo se sehnat dveře, tak jsem je montoval, dozdíval. Také jsem opravil poškozený sokl, kde vyhořelo část polystyrenu. Vzhledem k rodinným i pracovním povinnostem (musel jsem tento týden 3x do Ostravy, takže část času padl na cestu). Kdo mě více zná, ví, že snesu hodně, ale už se cítím jako vymačkaný pomeranč. Dnes jsem měl ale radost, že jsem de facto dokončil rekonstrukci technické místnosti (chybí jen dát nová dvířka do komína, protože u starých se roztavil zámek). Bude nás tak čekat už „jen“ obnovit zateplení 1/3 – 1/2 domu… Přikládám výše odkaz na fotogalerii.

Období 21.4. – 4.5. – v posledních 14 dnech jsem se odmlčel, co se týče psaní. Omlouvám se všem, kteří jste čekali na nové informace. Bylo to hlavně tím, že s prodlužujícími se dny, se také prodlužovala práce a večer, kdy jsem zpravidla vždy psal aktuální informace, jsem už zkrátka neměl sílu. Zhruba dvě hodiny večer, potom co usnou děti, je můj jediný čas za 24 hodin, kdy si mohu trochu odpočinout. A tak už nedělám nic (rozuměj pasivně čučím na seriál). Co se tedy událo za oněch cca 14 dní? Pracoval jsem s přestávkami na rekonstrukci technické místnosti. Jsou dny, kdy se k tomu nedostanu vůbec (pracovní a rodinné povinnosti). Ale postupně jsem renovoval zdi v technické místnosti – natáhnutí lepidla s perlinkou (2 vrstvy). Zateplil jsem také zeď, která sousedí s pokojem. Sam dokončil elektřinu v technické místnosti. Takže už i tam se svítí. Také jsem tmelil sádrokartonový strop. Ve dnech, kdy jsem nepracoval fyzicky, tak jsem pokračoval ke shromažďování podkladů pro pojišťovnu (fotky, faktury – jsou to stovky věcí) –  stále ještě není hotovo. Tento týden se mi po téměř měsíci ozvali z pojišťovny, kde jsem měl pojištěné auto (potom, co jsem jim poslal poslední potřebný dokument) s tím, že škodní událost již vyčíslili a peníze pošlou v řádu jednotek dnů. Dnes (4.5.) jsme tak obdrželi (po 3,5 měsících) částku za zničené auto. Bylo to na spodní hranici toho, co jsem očekával, ale zase to nebylo nějak extrémně podfinancované, takže i když bychom možná mohli dostat o nějakých 20 – 30 tisíc více, tak jsem i tak vcelku spokojen. Budeme tak moci splatit úvěr za auto, co jsme si koupili po požáru, a to včetně doplacení ještě jednoho úvěru na původní vozidlo, protože to druhé auto jsme (jak jsem psal už v únoru), vědomě pořídili levnější, právě z toho důvodu, abychom už nemuseli být zatíženi dluhem za automobil. Jinak kromě rekonstrukce už také (i s manželkou) pracujeme na zahradě, což dělá radost hlavně manželce. Můj taťka nám daroval starší, ale zcela funkční sekačku (jak jsem zjistil, úplně totožnou, co nám shořela) – takže už kosíme. Kluci mi zdatně asistují (mají plastovou sekačku jako hračku), starší už dokonce kosili část zahrady sami. Sháněl jsem také vhodné dveře do technické místnosti (při požáru kompletně zmizely) – zatím bezúspěšně. Buď není vhodný rozměr, nebo otevírání, nebo barva. V následujících dnech chci technickou místnost vymalovat a položit na podlahu linoleum (místo vinylu) tak, abychom pak zde mohli přemístit věci, co se nám nyní stále povalují v chodbě.

Čtvrtek 20.4. – tři měsíce od požáru. Hodně je toho již za námi, ale stále ještě hodně před námi. Dnes jsem po několika dnech opět více pracoval (i když záda stále bolí, ale dá se to nějak zvládnout). Docpal jsem vatu na strop v technické místnosti (nepříjemná práce). Pak jsem natahoval parotěsnou folii – taky záživné. No a nakonec jsem se hecnul a pustil se do sádrokartonu. Pomohl jsem si vzpěrami a podařilo se mi navrtat SDK desky na strop (tím, že šlo o menší místnost), tak se to dalo zvládnout. No a je večer. Únava je cítit – je už přece jen poznat, že je mi 40… Říkal jsem si, že po čtyřicítce už spočnu, co se týče práce na baráku. A nic. Těšil jsem se alespoň z krásného slunečného dne – po delší době, kdy bylo mlhavo deštivo.

Úterý 18.4. – po několika dnech pauzy jsem se dnes vrátil k práci na rekonstrukci. Musel jsem nadstavit závěsné třmeny, které přidržují rošt na sádrokarton, protože byly příliš krátké a nedosáhly na stropní trámy. No a potom jsem pokračoval v zateplování stropu vatou – první vrstva (20cm). No je to „hnus“ ta práce s vatou – škrábe to všude, svědí (v očích, nose…). A to mně čeká ještě další vrstva – no skutečně se na to „těším“ (ironie). Nicméně bez toho nelze pokročit. Technickou místnost potřebujeme, abychom mohli vyklidit chodbu doma, kde teď máme různé věci, které tam nepatří. Takže zdar vatě. Záda mně ještě bolí, ale dá se to vydržet. Čas běží a nemohu si moc dovolit nepokračovat, protože i když už skoro tři týdny „bydlíme“, tak to ještě zdaleka není hotovo.

Neděle 16.4. – o víkendu práce na rekonstrukci také nepokročila, v sobotu jsme byli na svatbě od manželčiné tety, tak to byla změna. I když s dětmi to bylo místy náročné, tak celkově to byla změna ve více méně šedivých dnech, ve kterých se točí práce, práce a zase práce (na různý způsob). Mohl jsem aspoň na chvíli tak trochu „zapomenout“ na to vše, na co bych nejraději zapomněl trvale… Bolest zad mně stále neopouští, ale už je to o něco lepší než v týdnu. Nicméně fit nejsem, a tak ani nemám sílu do práce (nechci riskovat, že by se bolest mohla zase vrátit). Pozitivní na dnešním dnu bylo to, že konečně svítilo Slunce a bylo i relativně teplo. Jel jsem vyzvednout stůl na terasu a smontoval venkovní židle (oběť požáru, tak jsme koupili nové) – malá radost v tom všem. Terasa je z neporušené části domu, tak je to taková další místnost v létě. Otázka je, kolik času si dovolím tam letos sedět, protože práce potřebná pro to, aby se vše vrátilo do původního stavu, je ještě na dlouho.

Pátek 14.4. – středa ani čtvrtek se nic nepohlo… kvůli bolesti zad, které mně stále drží. Dnes přijel opět elektrikář Sam a pozapojoval mi elektřinu v technické místnosti (2x zásuvky, vypínač, světlo) – musel se napojit na původní kabely, které jsme museli odřezat tam, kde byly poškozeny požárem. Natáhli jsme také dráty na světlo – abych mohl pokračovat v konstrukci stropu (sádrokarton).

Úterý 11.4. – dnes kvůli bolestem zad raději práci vynechávám, zajedu jen do Castoramy nakoupit ještě nějaký elektromateriál, abychom mohli s panem elektrikářem dodělat elektřinu v technické místnosti. No, práce bude ještě dost, ale pozitivní je, že už tu můžeme bydlet, takže odpadá čas na cestování.

Pondělí 10.4 – velikonoční pondělí většina lidí tráví návštěvami u příbuzných, my jsme to ale pojali pracovně, protože volný den je potřeba využít k opravám. Pustil jsem se do rekonstrukce soklu. Rozbíjím napadané a teplem srostlé kusy lepidla, zbytků polystyrenu aj. Když jsem sokl pomalu odkryl, tak jsem zjistil, že na části základů se oheň dostal až pod povrch a spálil tvrzený polystyren. Bude tedy nutné vykopat pás kolem části domu až do hloubky cca 80 cm. Naštěstí se jedná jen o asi 3-4 metry. Zbytek je vcelku OK. Ale i tak, práce navíc. Kope se špatně, protože je tam plno kamení. Aby to vše bylo ještě ztíženo, tak mně chytily záda (nemohu se dost dobře narovnat) – dá se to vydržet, ale je to pěkná otrava. Obdivuji tímto lidi, kteří žijí trvale s bolestmi! Sokl jsem poté natřel izolačním nátěrem (na který se bude lepit hydroizolace – lepenka). Kopání jedné strany bude ještě pokračovat v dalších dnech.

Sobota 8.4. – dnes jsme de facto dokončili rekonstrukci dolního pokojíku (budeme sice ještě tapetovat některé stěny, protože i když jsem to natíral alespoň 6x, tak na některých místech jsou pořád fleky, jak tam tekla hasební voda – asi nějaká chemická reakce, či co). Elektrikář mi namontoval zpět světlo, zásuvky a zprovoznili jsme i podlahové topení (kabel vedl ze zničené technické místnosti, tak se musel znovu napojit). Takže již topíme ve všech místnostech – což je nutné, aby se tam znovu neobjevila plíseň. Odpoledne jsem pak dělal konstrukci s UD a CD profilů pro sádrokartonový strop v technické místnosti. Co se týče manželky, tak po týdnu můžeme vyhodnotit, že se zde cítí líp, než by předpokládala, ale samozřejmě vzpomínky jsou a zůstanou ještě na hodně dlouho. Na práci odpoledne jsme měli s manželkou klid, protože všechny kluky hlídal můj taťka, za což jsme vděčni. Ve vnitřních prostorách domu (obytné místnosti) je v podstatě hotovo. Ale práce je ještě dost – celá technická místnost, druhá vrstva krytiny na střechu a renovace zateplení – zde čekáme na teplejší počasí, které pořád ne a ne se objevit. Jo a dnes jsem se naučil smontovat si vlastní prodlužovačku:)

Pátek 7.4. – sice začínají Velikonoce, ale venku to vypadá spíše jako Vánoce… ráno nasněženo. Už mě to nebaví ta neustále se vracející se zima (a výhled na duben popravdě nic moc). Tak se ani dnes nechtělo moc pracovat. Nicméně jsem dělal papírování kolem požáru a pracoval na tabulce zničených movitých věcí. Je to na dlouho.

Čtvrtek 6.4. – dnes po 78 dnech jsme konečně obdrželi vyjádření hasičů o příčině požáru. Asi vás zklamu, ale příčina nebyla jasně určena, zůstala tedy neznámá. Nicméně toto jsme už v podstatě věděli od prvního dne, kdy jsem se bavil hned po požáru s vyšetřovatelem. Ale podstatné je, že už konečně máme papír důležitý pro pojišťovny. Tak jsem hned toto potvrzení zaslal na pojišťovnu, kde máme auto. Tak uvidíme, jak dlouho bude trvat, než uvidíme nějaké plnění. Náš kamarád, co dělá s auty, nám vypočetl nějakou sumu, za kolik se asi prodává – pracuje se stejnými systémy jako pojišťovna, tak jsem zvědavý, jak to nakonec dopadne.

Úterý 4.4. – dnes jsem de facto dokončil malování malého pokojíku, domluvil jsem také odvoz kontejneru s bincem (na zítra). Je to náročné skloubit moji práci, práci na opravách, starost o rodinu/děti a případné další služby v církvi (dorost, …). Musel jsem najet na mód 4-23, tedy práce od brzkých ranních hodin. Spát chodím relativně pozdě, protože večer, když kluci usnou (často jim to trvá i po 21 hodině), je jediný čas, kdy můžeme mít trochu klidu sami s manželkou. Na koníčky (pro mně třeba běh) nyní nemám prostor, a upřímně řečeno, ani moc sil. Postupně to však postupuje kupředu. Když si vzpomenu na večer 19.1. tak,…. jsem rád, že je 4. dubna (i když dnes byla fakt kosa).

Pondělí 3.4. – pokračuji v malování (chce to několik vrstev). Dnes jsem se znovu rozhodl napsat hasičovi, který má na starost tu naši zprávu. Skoro před měsícem mi psal, že je krajském ředitelství. Dnes jsem se dozvěděl, že tam je zase! Z krajského mu to vrátili s nějakými připomínkami. On je hned zpracoval a poslal zpět znovu ke schválení, aby mohl vydat již finální zprávu. Tak uvidíme, jak dlouho to bude (zase?) ležet na kraji. Snažil se mně povzbudit tím, že snad už se nám to čekání ubírá ke konci. No nevím… Takže zatím důležitý dokument, který pojišťovna potřebuje, aby se nějak mohla postavit k pojistnému plnění (na zprávě bude záležet jak), nemáme. Situaci (a již udělané opravy) zvládáme jen díky vám všem, kteří jste nám poslali dary nebo přišli fyzicky pomoc s opravami. Naše zásoby už „vzaly za své“, ale díky darům jsme zatím měli na to, co jsme potřebovali zaplatit.

Neděle 2.4. – propršený den, my si „užíváme“ pobytu ve vlastním domě. Je to takové zvláštní. Sice jsme tu bydleli již více než tři roky, ale jako bychom tu už „roky“ nebyli. Odpoledne začnu malovat pokojík.

Sobota 1.4. – je to tady! Dnes se po dvou a půl měsících vracíme domů. Není to apríl. Uvnitř domu chybí vymalovat pokojík, znovu položit podlahu a zkompletovat zásuvky. Venku je práce stále hodně, stejně tak v technické místnosti. Ale to hlavní (elektřina) už funguje bez problémů, napojena je i ČOV. Moc děkujeme rodičům manželky za azyl, který nám poskytli. V mém případě není slovo tchyně s negativní konotací, ale naopak:) I když nás bylo 5 (navíc), tak to bylo fajn soužití. Nicméně nastal čas se odebrat do vlastního, aby vztahy s rodiči mohly být nadále dobré. I když se vracíme zpět na náš dům, tak ještě zdaleka ty „patálie“ okolo požáru nekončí. Stále nemáme důležitou zprávu od hasičů. Bude třeba znovu zateplit/omítnout skoro polovinu domu atd. Nicméně jsme rádi, že můžeme fungovat i v těchto podmínkách. Dnes se stala také jedna věc, která vyvolává (opět) otázku Proč? Já jsem jel na dům dříve, manželka s mamkou až později odpoledne. A nedojeli… Já byl zrovna nakupovat v Polsku a neměl jsem signál, tak jsem se až později dozvěděl, že byli účastníky dopravní nehody. Naštěstí/díky Bohu nebyli přímými účastníky ve smyslu, že by jejich auto bylo nabourané, ale vyboural se řidič, který je agresivně předjížděl. No nechybělo moc a mohly by skončit i ony v příkopě. Manželka už na tom byla psychicky o něco lépe – a zrovna v den, kdy se máme vracet se stane toto. Opět musela volat na policii. Před příjezdem hasičů ji její mamka „odklidila“ (nechala odvézt cizími lidmi domů, protože sama zůstala jako svědek nehody pro vyšetřování policie) – no nakonec se ukázalo, že až tak cizí lidé to nebyli… Ale to je na delší příběh. Tak opět určitá traumatická situace pro manželku. Ptáme se, proč zase ona? Proč se to nestalo třeba mně, protože (pravděpodobně) by to na mně tolik psychicky nepůsobilo. Odpověď nemáme. Na druhou stranu můžeme být vděčni Pánu Bohu, že to dopadlo bez zranění či dokonce bez tragických následků. Život člověka je skutečně hodně křehký a může vyhasnout velmi rychle. Ostatně v Bibli je život člověka přirovnán k trávě, která tu dnes je a zítra bude vyhozena do pece.

Pátek 31.3. – dnes odpoledne se uskutečnila další brigáda. Hlavně jsme sbírali věci/odpad kolem domu – když přijedeme s dětmi, tak aby se nezranily o kousky skla, třísky a další „binec“. Počasí bylo nahraně, pár kapek spadlo, ale nepršelo stále. Nasbíral se ještě jeden vozík do sběrného dvora a doplnili jsme kontejner (příští týden už ho nechám vyvézt). Tři muži také pomohli odstranit starou omítku a lepidlo v technické místnosti, kde přijde udělat nová, jelikož tato celá místnost lehla popelem. Děkujeme moc všem brigádníkům. Manželka se svou mamkou ještě pokračovaly v úklidu doma, umývání nádobí… Moc děkujeme také ochotné sestře za napečení buchet pro brigádníky – pochutnali jsme si. Večer už to vypadalo venku uklizeně:) – fotku jsem neudělal…

Středa a Čtvrtek 29. a 30.3. – postupně navážíme věci, uklízíme doma – je potřeba umýt např. všechno nádobí z kuchyňské linky (tam, kde stály hrnky je pod nimi čisto, ale kolem drobné saze – dostanou se všude). No a stále postupně brousím strop a stěny v pokojíčku před malováním. Ve čtvrtek jsem nainstaloval kameru – slíbil jsem manželce, že pořídím, aby se méně bála, když na domě bude muset zůstat sama.

Pondělí a Úterý 27. a 28.3. – v těchto dnech opravujeme elektřinu v technické místnosti (ne sám, ale s elektrikářem) – natáhli jsme kabel k ČOV. Kabely v technické místnosti byly velmi poškozeny, takže de facto všechny musí vyměnit. Šikovný pan elektrikář navázal na kabely tam, kde to ještě šlo a konečně už to nevyhazuje elektřinu. Já pokračuji v opravě dětského pokojíku (tmelení a broušení sádrokartonového stropu, oprava zdí). Díky vlhkosti a nefungujícímu topení se v pokoji žel rozjela plíseň, tak jsem ji dnes likvidoval Savem. Včera jsem koupil také speciální protiplísňovou barvu. Počasí dnes ani nekomentuji – chumelenice, studený vítr. Na to, že začíná duben za pár dní, to tak tedy nevypadá. V dalších dnech nás čeká ještě dokončit úklid doma, abychom se v sobotu mohli vrátit. Jak to tak bývá, tak vždy ty poslední dny jsou jaksi nejnáročnější a člověk zjišťuje, že „nestíhá“. Děkujeme také za dary, které nám přišly za některé sbory (neumíme plně identifikovat a tedy cíleně poděkovat, tak alespoň takto). Zprávy od hasičů stále nemáme, čekáme… Říká se, že trpělivost růže přináší. No, růže asi nepotřebujeme, ale už bychom si přáli vědět, jak to celé dopadne s pojišťovnou. Nicméně i díky všem vám se o nás Pán Bůh stará natolik, že zatím na nutné výdaje související s opravami máme.

Neděle 26.3. – dneska jsem já nepracoval, ale na domě byla manželka se svou mamkou a pokračovaly v práci s oblečením a také umývaly všechno nádobí z kuchyně. Práce, která na první pohled není vidět (oblečení ve skříni, nádobí v lince), ale je náročná a zabere hodně času. Kluky jsem vzal na bazén (nejmladšího pohlídal děda), aby ženy měly klid na práci a kluci měli změnu.

Pátek a Sobota 24. a 25.3. – v pátek jsem zajišťoval materiál na stavbu stropů v poničených místnostech (sádrokarton, profily atd.). A také jsem tento týden nechal vyřadit z registru vozidel shořelého Peugeota a mohl tak vypovědět pojistku (udělal bych to dříve, ale bylo to celé trochu složitější – tím vás nebudu zatěžovat:). V sobotu jsem musel ráno do práce (několikrát do roka učím i v soboty). Na dům jsme se s manželkou vydali až odpoledne. Manželka postupně zpracovává oblečení, povlečení, peřiny atd. (rozuměj nejprve nabaluje smradlavé kouřem – jde to na praní – a pak zase rovná zpět to vyprané. Na tomto místě velmi děkujeme vám, kteří jste nám pomohli vyprat. Bylo toho určitě přes kubík (mnoho pytlů). Sami bychom prali asi až do Vánoc a unavili bychom pračku. Já jsem natáhl parotěsnou folii v pokojíku a pak jsem připravil sádrokartonové desky. Na přišroubování jsem měl pomocníka, kterému tímto moc děkuji za ochotu, že přijel. Výsledek dnešní práce můžete vidět na fotkách. Postupně to jde, ale cítím už únavu. Když si představím, co bych mohl místo toho, že opravuji poničený dům požárem dělat….. Ale co naděláme. Situace je taková jaká je. A tak si alespoň říkám, že od ledna je vidět pokrok. Když vzpomenu na večer po požáru, kdy byla zima, tma, špína, kouř v domě – no hrůza, a dnes už svítí sluníčko, je tepleji, den se prodlužuje, zápach stále slábne, binec je už částečně odvezen – tak i přes únavu jsem vděčný, že to postupně, den za dnem, jde. Ale i tak je všude kolem domu ještě „binec“, spíše už drobnější věci, ale i tak to bude chtít ještě hodiny a hodiny práce, než se vše vrátí do normálu. Právě normál – je to trochu ubíjející, že měsíce strávené prací a nestaví se něco nového, ale jen uvádí více méně do původního stavu. Kazatel by řekl „marnost nad marnost“. Je však nutné to udělat. Ještě jeden týden a budeme se vracet domů…Ale aby to byl DOMOV, tak to bude asi ještě trvat déle…

    

Čtvrtek 23.4. – odpoledne jsem zateploval vatou dolní pokojík. No ze začátku jsem se na to i těšil, ale postupně mně nadšení opouštělo, neboť práce s vatou je hrozná (všude do na vás padá, škrábe, štípe…). Ale podařilo se. Tím se uzavřel prostor nad pokojíkem a nebude už přes díry foukat. Částečně jsem dal vatu i do technické místnosti, ale tam není rošt (byl požárem dost poničen, tak šel dolů), tak ten se musí udělat nejdříve. Vatu jsem dával ve dvou vrstvách (20cm a 10 cm). Po práci jsem si musel dát důkladnou sprchu, abych se zbavil všude možně ulpěné vaty. Dnes bylo už venku dokonce tepleji, než doma, tak jsem pořádně větral. Už i pokojík, kde zatékalo, je skoro suchý, tak asi brzy už zkusím zprovoznit podlahové topení.

Pondělí 20.3. a Úterý 21.3. – nastalo jaro! Dny se prodlužují, teploty se zvyšují. To je pozitivní. Letos příchod jarních dní očekáváme mnohem více, než obvykle. Už 2 měsíce bydlíme u rodičů manželky – patří jim za to velký dík, neboť díky nám se musí denně omezovat (prostorem), musí snášet náš hluk (tedy hlavně dětí)… Ale již vyhlížíme návrat do našeho domu. Snad se ještě pár věcí podaří dotáhnout do začátku dubna. V pondělí 20.3. jsem pomáhal dobrovolníkům s pokládkou první vrstvy lepenky na střechu, aby byla kryta před deštěm (druhá se bude dávat až po novém zateplení). Stihlo se to před deštěm (večer a v noci již pršelo). V úterý 21.3. jsem v podstatě dokončil opravu poprskané omítky na chodbě/schodišti a stěny i stropy na schodišti jsem vymaloval. Tak se to pomalu rýsuje. Ale dá to vše zabrat. Musím dělit čas mezi moji prací na univerzitě, práci na opravách domu, práci v církvi (přípravy a vedení dorostu), starost o děti (hlavně praktická – chystání do školky, vožení do a z MŠ,…), a k tomu se ještě poslední dobou přidává časté ježdění k doktorům s manželkou, která má pořád nějaké zdravotní problémy – můžete především na ni myslet na modlitbách (nyní bojuje s nějakým zákeřným zánětem v dutinách). Při tom všem zjišťujeme, že máme na sebe s manželkou velmi málo času. Doufám ale, že jak opravíme škody po požáru, tak to bude lepší. Najdu si čas pouze na pasivní odpočinek u dvou dílů seriálu večer.  Mám alespoň radost z toho, že už je ráno dříve světlo. Pomalu najíždím na letní mód (rozuměj začátek pracovní doby nejčastěji mezi 4 – 5 hodinou ranní, tak, abych mohl dříve končit a odpoledne bylo na jiné aktivity). Sám na sobě ale začínám pozorovat, že po 40 už není tolik elánu jako před deseti či dvaceti lety. Jsem vděčný za to, že dobře spím:)

Pátek 17.3. až Neděle 19.3. – v pátek dopoledne pokračovala stavba konstrukce střechy – pokrývání difuzní folií a zakrytí OSB deskami. Stihli jsme do brzkých odpoledních hodin, počasí přálo – bylo to na opalování. Jaký kontrast se zamračeným, chladným, sněžením protkaným dnem, kdy náš dům zachvátil požár. Dnes (neděle) jsou to přesně 2 měsíce (od 19.1.). Jaro je na dosah, a to je pozitivní. Já jsem pak ještě odpoledne pokračoval v úpravě zdi (oprava prasklin v omítce) v chodbě. V sobotu jsme měli rodinnou oslavu – moje babička slavila 90. let, a tak jsem nemohl být na domě, nicméně práce nestála. Ochotní dobrovolníci/brigádníci pokračovali v budování nové střechy – montovali čelo (obvodové desky). Přivezl jsem pouze svačinu a viděl jsem, jak pěkně jim to šlo od ruky. Odpoledne bylo již hotovo. V neděli jsem střechu natřel penetrací, aby se mohla lepit lepenka. I když je neděle, tak jsem pracoval, protože potřebujeme stihnout zakrýt ještě lepenkou, než přijde déšť (pravděpodobně v úterý). Odpočíval jsem v sobotu:)  Zatím jsme se nemohli spolehnout na pojišťovnu (stále nemáme papír o hasičů), ale můžeme se spolehnout na všechny vás, kteří nás jakkoliv podporujete. I díky vám můžeme zatím opravovat tak, jak potřebujeme. Jsme za to vděčni. Přikládám pár fotek, jak se rekonstrukce postupně rýsuje.

       

Čtvrtek 16.3. – dnešek byl z hlediska naší situace po požáru velký den, protože dnes začala stavba konstrukce střechy. Díky partě ochotných lidí se dnes celý den (8 – 18:30) makalo. Nejprve sundali zbytek staré střechy. No a pak už se začalo měřit, řezat, přenášet, usazovat, montovat, vrtat, šroubovat. Já jsem poprvé v životě vařil kávu:) (pro brigádníky) – sám nepiju a kdyžtak vaří manželka. Za celý den se toho stihlo opravdu hodně (téměř celá konstrukce z hranolů). Já jsem se odpoledne pustil do opravy zdi v chodbě (praskliny v omítce) – zdá se, že to postačí a nebude potřeba rozbíjet celou omítku a znovu omítat. Velmi děkuji dnešním pracantům za pomoc, protože sám bych to jistě nezvládl. Můžete se kouknout na několik fotek, jak to „rostlo“ od pokoje bez střechy po skoro hotovou konstrukci.

 

Středa 15.3. – středa byla ve znamení vožení. Vzhledem k tomu, že kluci mají tento týden prázdniny, tak byli na domě se mnou. Nejprve jsme jeli 2x do sběrného dvora vyhodit ještě zbytek věcí (2 vozíky). Potom následovala 2x cesta do šrotu. Celkem toho bylo asi 300 kg. Takže zisk = benzín na týden. Postupně se tak okolí domu čistí. Rozdíl už je znát. Nakonec jsme ještě zajeli pro zbytek OSB desek. Měli bychom tak mít nutný materiál pro stavbu konstrukce střechy. Když jsem viděl, kolik jsme dostali za šrot (1 570Kč) a porovnal (orientačně) s tím, kolik stály tyto věci nové, tak je to tedy pořádný rozdíl (odhaduje tak 50ti násobně více). Mohl jsem si tak znovu uvědomit, jak věci ztrácejí na ceně. Nová věc stojí několik tisíc (třeba houpací závěsné křeslo) a dostanete za něj tak 50 Kč. A přece někdy tolik lpíme právě na věcech a věnujeme jim hodně naší pozornosti. Jak se píše v Bibli, jednou se vše v prach obrátí. Ano, věci jsou potřebné a mohou nám dělat i radost, žijeme v hmotném světě, na to není nic špatného. Ale nesmíme na ně spoléhat.

Úterý 14.3. – dnes jsem byl na domě o něco déle, než včera. A opět s pomocníky (viz foto níže). Chtěl jsem dnes vyvézt zbytek věcí do sběrného dvora. Naložili jsme vozík a jeli. Přijeli ke sběrnému dvoru. No a bylo zavřeno:( Otevřeno mají jen po, st, pá, so. Moje chyba, že jsem se nepodíval. Vozík tak zůstal plný, a proto jsme nemohli ani začít vyvážet věci do šrotu. Nevadí. Tak jsme se pustili do rozebrání stropu v dětském pokojíku, který byl poničen hasební vodou (a později díky díře ve střeše ze zásahu i vodou dešťovou). Sundali jsme sádrokarton (z větší části byl vlhký), tak jsme v podstatě „loupali perníček“, šlo to dobře. Pak jsem strhl parotěsnou folii a vyndal vatu (místy to byla mokrá, nevzhledně vypadající věc). Pozitivní bylo zjištění, že rošt na sádrokarton nebude třeba demontovat – tedy ušetříme čas i peníze. Dnes také dovezli latě (jimi se bude přikrývat difuzní folie) a stavili jsme se koupit právě ony folie (difuzní i parotěsnou). Vše tak připravujeme na čtvrtek, kdy by měla začít hlavní práce na konstrukci střechy. Počasí hlásí dobré, tak snad se meteorologové nespletou.

Fotky z dnešní práce (zprava: pomocníci – není to covid, ale prevence před vatou; stará mokrá vata; po odstranění vaty – připraveno k demontáži).

Pondělí 13.3. – dnes ráno jsem zajel s klukama (mají tento týden prázdniny) pro OSB desky (jiný rozměr než ty, které jsem kupoval minulý týden). A to bylo pro dnešek vše:) Během první půlky týdne musím ještě dokoupit pár věcí, protože na čtvrtek přijde parta dobrovolníků, kteří se vrhnou na stavbu střechy. Ptáte se, zda už máme vyjádření hasičů pro pojišťovnu? Nemáme… A Bůh ví, kdy to bude. Ale i díky vaší pomoci zatím máme na to, co potřebujeme nakoupit pro rekonstrukci poškozené části domu, resp. na obnovení střechy tak, aby do domu nezatékalo. Manželka díky pomoci jejich kamarádek zorganizovala akci „praní“ a rozvážel jsem (včera) pytle s věcmi, které potřebujeme vyprat, protože v podstatě vše načuchlo kouřem. Sami bychom to prali asi do Vánoc:) Takže děkujeme i za tuto pomoc. Pomalu, ale jistě se blíží náš návrat domů – pokud vše dobře půjde, tak to směřujeme na 1.4. (není to apríl). Musíme ještě zprovoznit ČOV (zásuvku). Už to budou brzy 2 měsíce. No čas je relativní, někdy nám to přijde jako celá věčnost, na druhou stranu to utíká rychle, protože téměř každý den je co řešit. Únava už je znát, ale ještě je toho dost před námi, než vše bude dáno do původní podoby. Každý den má ale dost svého trápení. Avšak i v tomto trápení se objevují záblesky požehnání a naděje. Jen častěji se my lidé díváme na problémy, než na to, co se podařilo. Je třeba si neustále připomínat, za co všechno můžeme být vděčni, i přesto, že situace je taková, jaká je.

Sobota 11.3. – z včerejšího dne, kdy byl krásný jarní den, jsme se dnes probudili do zimy. Od rána sněžilo a postupně intenzita sněžení byla větší a větší. I přes toto strašné počasí dnes byla brigáda. Dorazilo 5 brigádníků a pustili jsme se hned do práce. Plnili jsme přistavený kontejner stavebním odpadem, shořelý komunální odpad (věci z technické místnosti a zahradního domku) jsme vozili ve vozíku zvlášt na sběrný dvůr, abychom v kontejneru ušetřili místo na velké věci. Také jsme vyvezli 2 vozíky sutě na parkovacím stání, která byla smíchaná s popelem. Dále jsme pořezali ohořelé trámy, co již byly demontovány, z věcí jsme vybrali a roztřídili to, co půjde do šrotu. Asi za 4 hodiny bylo hotovo. Byli jsme od mokrého sněhu i celkem promočení, ale binec se z větší části přemístil do přistaveného kontejneru. Ještě zbývá odvézt 1-2 vozíky do sběrného dvora a pak odvézt šrot. Děkuji všem chlapům, co dnes byli pomoct, že i přes strašné počasí pracovali perfektně a mohli jsme udělat kus práce. Manželka zase pokračovala v úklidu věcí doma – připravuje vše k praní – zde děkujeme manželčiným kamarádkám, kteří pomohou s praním. Sami bychom to vše prali až do léta (jedná se hlavně o povlečení, polštáře, prostěradla….). Já jsem pak ještě odpoledne rozebral rošt na sádrokarton v technické místnosti (aby boření zbytku části střechy bylo rychlejší). Přidávám pár fotek. Postupně zleva odshora: pořezané trámy, zbytek shořelých věcí k odvozu do sběrného dvora, vytřízené železo/plechy, kontejner naplněný stavební sutí asi ze 2/3, vyčištěný prostor před zahradním domkem – pohled od domku a na domek, vyklizený zahradní domek, vyčištěné kryté stání na auto (v pozadí další poškozená část domu, která zatím čeká na demolici střechy). Ještě jednou díky všem za dnešní pomoc. Sám bych na tom pracoval ještě několik dní:)

Pátek 10.3. – dnešek byl ve znamení dovozu. Hned ráno přijelo auto z pily a přivezli trámy na konstrukci střechy. S napětím jsem sledoval, jak se nákladní auto snaží vpasovat do brány (velmi špatně se tam točí) – no v poslední chvíli jsem ho zastavil, neboť už narážel nejdelším trámem do branky. Naštěstí jsem zasáhl včas. Nicméně pak najel na trávu – a už nevyjel. Podmáčená půda udělá svoje a tak se při pokusu rozjet, nákladní auto propadalo hlouběji a hlouběji. Tak jsem museli vykopat koleje a nasypat štěrk. Nakonec jsem to nákladní auto vytáhl Octávkou:) Tak řezivo je složeno! Po poledni pak přijel kontejner na odpad – abychom jej mohli zítra na brigádě začít plnit. Dnes byl krásný jarní den u nás (teplota přes 15°C), žel zítra bude sněžit… Ale věřím, že to zvládneme. Pak jsem ještě hlídal našeho nejmladšího syna (1 rok), protože prostřední slavil narozeniny s kamarády ze sboru (i s nejstarším synem). No a náš nejmladší už pár dnů bojuje s průjmem a od toho s opruzeninami. Tak to je velmi náročné. Až jsem si řekl, že starat se o nemocné (malé) dítě, je i horší než dávat do kupy barák po požáru. Protože na baráku se pustíte do práce a jde to. Kdežto na nemoc jsme krátcí. Navíc se v posledních dnech zhoršil také zdravotní stav manželce (má chronickou nemoc). Tak je to celé zase o něco náročnější. Ale musíme to brát tak, jak to je. Život nepřináší jen dobré věci. Už o tom psal i Job – „Budeme snad od Boha přijímat jen dobré, a zlé ne?“ (Bible, Job 2,10b). V těch věcech „nedobrých“ se otevírají nové pohledy na život, na Pána Boha, kterých bychom si, kdybychom se měli pořád jen „dobře“, asi nevšimli.

Čtvrtek 9.3. – dnes mi firma přijela odmontovat venkovní klimatizační jednotku, protože stojí na střeše, která musí být celá zbourána. Přijeli a za 10 minut bylo hotovo. Za odšroubování asi 10 šroubků a přelepení hadic 2500Kč + doprava 750 Kč. No, kdybych věděl, že to je tak jednoduché, odšroubuji sám – ale nemohl jsem, protože jednotka je ještě v záruce, a kdybych si ji odpojil sám, záruka by padla. No co se dá dělat. Dále mi dnes přivezli OSB desky. Tak postupně se materiál na opravu domu shromažďuje. Odpoledne jsme zase mohli být na domě i s manželkou. Ona dělala pořádek s věcmi doma – třídíme, připravujeme na praní (i ve 2.NP věci načuchly kouřem), já jsem tentokrát pracoval venku. Schoval jsem dřevo, co jsme měli pod přístřeškem, který shořel – je sice ohořelé, ale topit se s ním bude dát (je to tak trochu dřevěné uhlí). V sobotu na brigádu asi nebude nejlepší počasí, nějaká ta přeháňka, tak jsem to raději uklidil dříve. I tak bude co dělat. Jak jsme se pak večer vraceli do přechodného bydliště (už byla tma), tak jsme sledovali rozsvícená okna v domech. Řekl jsem – ti lidi mají všichni normální dům, ne ohořelý, nemají takové starosti, jako my, že musíme vlastně uvádět do původního stavu všechno. Uvědomil jsem si, kolik času nám to vše zabírá… Člověk by řekl, že zbytečně. Co bych asi dělal ty 2 měsíce, kdyby nedošlo k požáru? Využil bych čas lépe? Nejsem si jistý… Někdy právě více času promrháme, když je život tak jaksi v klidu, „nic“ se neděje, rutina. Tak se motám mezi bincem před barákem, brodím se v popelu mezi hromadou zničených věcí. Vzpomínám na to, jaké to bylo vše před požárem a že je to až zbytečné dělat zase celé znovu (uklízet kolem baráku, znovu stavět zahradní domek, znovu zasadit trávu před ním – protože zmizela, znovu…). Je to trochu na psychiku. S trochou nadsázky si říkám, že bych asi neměl co dělat, kdyby nebylo požáru.

Středa 8.3. – první půlka týdne byla většinou o shánění materiálu na rekonstrukci. Sháněl jsem OSB desky, vatu, lepenku – tedy materiál na střechu. Stavět by se mělo příští týden, takže to musím nakoupit vše včas. Pro vatu a lepenky jsem dnes a včera jel do Ostravy, protože toho bylo více, než jsem čekal (objemově ta vata). Takže teď můj život vypadá od rána do večera ve stylu ježdění sem a tam mezi Havířovem – Těšínem  – Ostravou, do toho se mi nakupily nějaké resty v práci, takže jsem opět musel zařadit vyšší pracovní level (rozuměj začít pracovat od 4:00), abych vše stihnul. Dnes mi volali z pojišťovny, že nemohou vyplatit ani tu požadovanou zálohu na rekonstrukci, protože nemají papír od hasičů. Že prý by jim stačilo i nějaké předběžné stanovisko, ze kterého by bylo zřejmé, že jsme si to nepodpálili úmyslně. Tak jsem psal hned vyšetřovateli od hasičů, zda mi něco takového nemůže poskytnout. Ozval se rychle, ale poskytl pouze informaci, že je to v šetření – takže to je k ničemu… Potvrdil mi, že spis je nyní na krajském ředitelství v Ostravě – a až ti se vyjádří, tak bude moci sepsat finální stanovisko (posudek). No už asi nic nečekám, bude to asi ještě na týdny… Ale je v podstatě zázrak, že jsme – i díky vašim darům – mohli zakoupit materiál, co jsme potřebovali. Bez nich bychom už byli „na suchu“, protože naše rezervy jsou de facto už fuč… Mohu tak prožívat velmi silně zkušenost, že tam, kde já končím, Pán Bůh začíná a jedná. Vždycky jsem tak nějak spoléhal na sebe, že to zvládnu a Pána Boha jsem tak nějak „nepotřeboval“. Tato situace mně ale dostala v tom, že sám na to prostě nestačím. Z jedné strany to je „úleva“ – moci se schovat do Boží ruky, která je dost velká na to, aby nás provedla i velkými problémy. Není to jednoduché, ale Pán Bůh nám nikde neslibuje, že bude život jednoduchý.

Sobota 4.3. – v posledních dnech se mi konečně podařilo zajistit kontejner na odvoz zničených věcí a stavebního materiálu. Měl by být přistaven ve čtvrtek nebo v pátek. Na příští sobotu (11.3.) bychom chtěli udělat brigádu na naplnění toho kontejneru a také na třídění věcí, které se dají ještě zpeněžit ve šrotu (protože kontejner se platí na váhu, tak je škoda platit za něco, za co bychom mohli dostat aspoň něco zpět). Včera také již volali z pily, že řezivo na poničenou část střechy již je hotové. Nechal jsem je však ještě namořit, protože natírat tři kubíky dřeva by bylo extrémně časově náročné a finančně by vyšlo podobně. Trámy by měly přijet tak ke konci příštího týdne. Čeká mně tak ještě dokoupit další nutný materiál (OSB desky, izolační vatu, krytinu…). Dnes (sobota) jsme byli s manželkou opět uklízet, přesouvat nábytek (některý jsme museli vyhodit, protože od sazí nešel vyčistit). V přízemí, mimo poškozeného pokoje tak už to začíná vypadat jako doma. Elektřina už je lepší, ale občas pozlobí (když jsme dnes zapnuli více spotřebičů, tak vyhodil proudový chránič, ale naštěstí jen jednou). Je to zvláštní pocit. Jako bychom se znovu stěhovali. Vzpomínám si na dobu asi před půl rokem, když se blížila má čtyřícítka, že jsem si říkal, že po 40 už nebudu pracovat (myšleno na domě), měl jsem vše hotovo (v podstatě od svatby, a ještě dříve, jsem pořád něco opravoval, přestavoval – celkem 15 let, a když jsme před třemi a půl lety koupili dům před dokončením, tak i na tom jsme strávili dobré 2 roky práce). A necelé tři měsíce po čtyřicítce zase opravuji.. Moje naivní představa. Je to jak se píše, člověk míní, Pán Bůh mění. Nicméně nyní silně vnímáme, že na to nejsme sami. Od jedněch přátel jsme dostali dnes sedačku (ta naše načuchla kouřem), další přítel mi pomohl přestěhovat nábytek, další volal, zda nepotřebujeme odvoz věcí dodávkou. Za vše jsme velmi vděčni. Postupujeme krok za krokem. Dnes jsme si s manželkou vzpomněli na den požáru, jak jsme si vzali jen pár věcí s tím, že se hned druhý den vrátíme. Další naivita:) (ale to bylo dáno trochu i šokem). Teď už víme, že návrat je (doufáme) v řádech pár týdnů. I když je před námi ještě mnoho otazníků a logisticky náročných věcí spojených s opravou a nebude to jednoduché, tak chceme jít v tom s důvěrou v Pána Boha, který má celou situaci ve svých rukou. Připomněl jsem si slova Hospodina Izraelcům, než vstupovali do zaslíbené země (čtu teď zrovna 5. Mojžíšovu), když se báli velkých obrů, ale Bůh jim řekl, pokud půjdete se mnou a budete mně poslouchat, nemusíte se jich bát. Každý z nás má nějaké ty obry, kterých se bojíme, kteří nás možná paralyzují. Ale pro Pána Boha jsou tito velcí bubáci docela malincí – dívá se totiž shora. A pokud jste někdy letěli, tak víte, jak malé jsou i velké stavby. A Pán Bůh se jen nedívá, on jedná, někdy skrytě, někdy to jde více vidět. Nyní prožíváme období, kdy to jde více vidět, že se Pán Bůh k nám sklání – prostřednictvím všech vás, kterým naše situace není lhostejná. Moc děkujeme a vážíme si toho.

V tomto týdnu byla díky 2 přátelům dobrovolníkům odstraněna část krytého stání na auto

Středa 1.3. – je tu další měsíc. Podle meteorologického kalendáře už jaro. V pondělí (27.2.) jsem byl na domě jen na skok (nakrmit naši kočku), protože jsem po delší době jel do práce do Ostravy. Ale stavil jsem se i do obchodu dokoupit ještě nějaké věci k malování. Včera (úterý 28.2.) jsme odpoledne a v podvečer na domě byli spolu s  manželkou (starší kluky pohlídal můj taťka, nejmladšího rodiče manželky). Já jsem domaloval obývací pokoj a chodbu a znovu jsem pokládal podlahu (vinyl) v chodbě – podlahu jsem rozebral z důvodu vysušení. Tak už to konečně pomalu začíná vypadat jako „doma“ – už konečně! to není cítit kouřem, sazemi… Manželka dokončila čištění horní koupelny – je to fakt rozdíl, byť na vaně zůstaly „zažrané“ saze. Dnes také začalo bourání poškozené části domu díky nezištné pomoci 2 dobrovolníků. Bourala se ta část, pod kterou nejsou místnosti – přístřešek na auto a před vstupem (foto dodám). Dobrá práce! Jinak nyní zařizuji kontejner na odpad, který se u nás asi na delší dobu zabydlí, řeším alespoň nějakou zálohu od pojišťovny, přestože nemáme stále zprávu od hasičů, abych mohl zaplatit tučnou fakturu za sanaci (zatím to řeším půjčkou z rodiny – dík moc), ale pán slíbil, že požádá banku aby uvolnila aspoň část prostředků, tak snad to klapne. Měl jsem radost z dnešního slunečného dne. Hned je lepší nálada. Celou situací tak postupujeme den za dnem, krok po kroku a i díky mnohým z vás a vaší pomocí s větším klidem, protože vím, že na to nejsme sami. I manželka je na tom psychicky zase o něco lépe. Děkujeme i za modlitby v této oblasti. Dojímá nás, že skoro každý den se objeví někdo další, komu naše situace není lhostejná. Velmi si toho vážíme! Pokud vše půjde dobře, tak směřujeme k tomu, že bychom se mohli vrátit do domu za měsíc (1.4.). Uvidíme. Musíme ještě zprovoznit elektřinu k ČOV a dokončit některé opravy na chodbě (popraskaná omítka).

Kluci pomáhají malovat chodbu

Neděle 26.2. – víkend byl ve znamení trochy práce. V sobotu jsem začal již uklízet v obývacím pokoji a kuchyni po malování (zatím jen bílou barvou, ještě jednu stěnu musím namalovat béžovou) – konečně se to začíná trochu podobat obytné místnosti. No i když v neděli jsem si to zase zaskládal věcmi z technické místnosti, kterou jsem musel také vyklidit, protože jinak bych nepoložil zpět podlahu v chodbě, jelikož to navazuje. Času nebylo moc, tak jsem to stihl jen „rozpracovat“. Měl jsem i 2 pomocníky (starší syny), kteří pomohli domalovat chodbu bílou barvou. Manželka se pustila do úklidu horní koupelny. Vypadá to, že vana už nepůjde úplně vyčistit od sazí (měli jsme to udělat hned po požáru asi). Ale postupně, pomalu (ale jistě) pokračujeme v tom, aby dům byl zase obyvatelný. Kromě práce na baráku jsme mohli být dnes i ve sboru, kde bylo kázání o tom, že jako lidé jsme hlínou v rukou Hrnčíře, Pána Boha. Je to dobrý obraz. Hlína je kus hmoty, je „beztvará“ a dokud ji není dán tvar, tak nemůže sloužit (třeba jako váza nebo hrnek). Problém je v tom, že ono tvarování není příjemné, bolí, nelíbí se nám. Sami bychom si to nevybrali. Ale v procesu zpracování hlíny je potřeba se dívat dopředu – na cíl, kterým je hotový výrobek. V naší situaci s požárem můžeme vnímat také jako proces formování. Sami bychom si to nevybrali. Přes všechny obtíže můžeme vidět i velkou Boží milost a jeho starost o nás. Nemuseli jsme skončit někde na ulici. I když je to určité vykolejení ze stereotypně plynoucího života, tak máme příležitost vidět nové obzory, které by nám jinak zůstaly skryty. Nejvíce (a stále) nám vystupuje cena Boží rodiny, kterou kolem sebe máme. Nejsme v tom sami a vám všem děkujeme. Za finanční dary, za slova povzbuzení, za nabídku praktické pomoci, za modlitbu. Skutečně si toho vážíme!

Pátek 24.2. – dnes jsme chtěli na domě pracovat společně s manželkou (starší kluci ve školce, nejmladšího pohlídala babička), ale manželku skolila nějaká nemoc, takže musela odpočívat. Moc chtěla pracovat, těšila se na to. Tak příště. Já jsem alespoň dnes vymalovat obývací pokoj s kuchyní a dolní chodbu (po sanaci). Vůně nové barvy pomáhá přebít smrad kouře. Už je to o poznání lepší (i když možná jsem si na to již zvykl). Pokud nebude odvezen shořelý odpad a zlikvidována izolační vata „nasáklá“ kouřem, tak to bude cítit pořád. Včera jsem již také zaplatil zálohu za dřevo na střechu a vstupní (vchodové) dveře – jsou to zakázky na týdny, tak je to potřeba udělat včas. Dnes jsme také dokoupili dvě dětské sedačky. Bylo to trochu „tetris“ nebo „puzzle“ naskládat 3 dětské sedačky do Octavie, ale povedlo se. Kluci tam sice budou jako sardinky, ale vešlo se to! Poslední dny bylo již tepleji. Připomínalo mi to už jaro (cítil jsem to ve vzduchu). Naděje jara povzbudí. Od požáru uběhlo 5 týdnů, ale nám to přijde už jako „věčnost“. Nicméně učíme se radovat z malých krůčků. Jedním z nich je, že poprvé od požáru máme teplou vodu. Bojler funguje a již to nevyhazuje pojistky. Další krok k tomu, abychom se mohli vrátit domů. Jako ti, kteří jsme svěřili naše životy do Božích rukou, máme naději, že On se o nás postará. Jak píše apoštol Pavel v listu do Říma, můžeme se radovat z naděje, ale též se učíme být v soužení trpěliví a v modlitbách vytrvalí. (Římanům 12,12). Trpělivě očekáváme důležité dokumenty od policie a hasičů. Nepřišly ani tento týden. Tak snad příští. Jsme vděčni, že i 5 týdnů po události na nás nezapomínáte a pomáháte. I vy jste pro nás tou nadějí.

Středa 22.2. – dnes mnozí vzpomínají na slavný hokejový turnaj Nagano 1998, je tomu 25 let. Bylo mi 15. Zestárli hoši z Nagana, zestárl jsem i já. Je zajímavé sledovat, jaké změny přináší život. No, kdyby člověk věděl, když jsem oslavoval vítězství českých hokejistů, co budu dělat za 15 let…. Řeším věci okolo požáru, ale na druhou stranu jsem se stihl oženit a zplodit 4 syny (zde dík patří hlavně manželce, protože ta pro to udělala mnohem více než já), jeden syn je už v nebi v náruči Ježíše, s dalšími třemi jsme zatím na Zemi. Stále žijeme v provizorních podmínkách, ale říkám si, že co by mnoho lidí dalo i za toto provizorium. Postupně už zařizuji objednávky k opravám poničeného domu. Dnes jsem objednal vstupní dveře a také trámy na konstrukci střechy. S vírou, že pojišťovna zafunguje. Pořád nevíme, čekáme na rozhodující papíry. Jsme vděčni i přátelům a rodině za nabídku půjčky větší sumy, kdybychom potřebovali už platit faktury a ještě neměli papír od hasičů. Faktura za sanaci přišla dnes… Postupně také připravuji dolní část domu (mimo poškozený pokoj) k malování – zalepit vše, co by neměla poničit barva, je vlastně časově náročnější, než samotné malování. Starší kluci dnes byli odpoledne na návštěvách, každý u jiného kamaráda ze školky. Tak jsem mohl dobře skloubit moji práci i práci na domě – to není pravidlo a je to obtížné. Děkujeme všem vám, kteří na nás nadále myslíte, protože to celé je běh na dlouhou trať, ale každý den blíže jaru, blíže teplu je malé vítězství. Učím se žít ve smyslu biblického verše, že „každý den má dost svého trápení“ a „všechnu svou starost vložte na Něj, neboť mu na vás záleží“. Teď tyto verše vnímám tak nějak jinak, intenzivněji, protože tuto situaci fakt nemám ve svých rukou.

Úterý 21.2. – možná jste si všimli, že k přístupu na tuto stránku již nepotřebujete heslo – je to tak, heslo jsem zrušil, protože to některým dělalo problémy a nemohli se na stránku dostat. Čas běží a zdá se mi, že je toho čím dál více k zařizování. Pořád se objevuje něco nového k řešení. Například před odstraněním střechy, bude muset být odstraněna klimatizační jednotka, která na ni stojí. Je ještě v záruce, to znamená, že bude muset přijet firma a odborně ji demontovat (jinak bychom přišli o záruku) – zase zajišťování navíc. Jsme nesmírně vděčni partě mužů, kteří jezdí stavět v rámci misie a nám nabídli pomoc. Mají časové okno ale ještě nyní v zimě a na počátku jara. Tak musíme už zajišťovat materiál. I když stále nemáme od pojišťovny ani korunu (stále čekáme). Dodací lhůty jsou však v týdnech (stavební dřevo – trámy na konstrukci střechy; vstupní dveře…), a proto musíme tyto věci řešit s předstihem s tím rizikem, že to budeme muset platit zatím ze svého (resp. z úvěru). Některé nezbytné věci zatím pokrýváme také z vašich darů – moc děkujeme. Jedná se hlavně o postupný nákup nářadí. Platili jsme také třeba konzultaci firmě, kterou jsme nakonec nevyužili, protože jsme našli levnější (tu sanační), nicméně museli jsme za výjezd a konzultace zaplatit. Také jsem už nakoupil věci na malování, abychom se mohli vrátit. Po sanaci je potřeba ještě vymalovat. Bude stačit snad jen jeden nátěr. Dnes jsem tak oslovil 5 pil na řezivo (a 4 už se ozvaly), takže asi zítra už vybereme pilu a dřevo objednáme. Mezitím zpracovávám stále fotky zničených věcí (jde to do stovek), čeká mne ještě třídění, dohledávání faktur a pak tvorba šílené tabulky pro pojišťovnu. Takže se určitě nenudím. Také již zajišťuji kontejner na odvoz odpadu (ještě čekám ne jednu cenovou nabídku). To bude pak možnost druhé brigády. Naházet všechen binec do přistaveného kontejneru. Pravděpodobně to bude někdy během příštího týdne. Dám včas vědět. Kontejner tu plánujeme mít určitě více dní, i na bourání. Jsme také vděčni za nabídky hlídání kluků – asi časem vytvoříme nějaký seznam, kde byste se ti z vás, kteří byste nám chtěli někdy pohlídat děti, zapsat. Je ale třeba podotknout, že naši kluci asi nebudou chtít jít ke všem:) Tak to neberte osobně. Prostě spíše půjdou k těm, co nějak blíže znají. Ale určitě budeme evidovat všechny nabídky pomoci. Když budou kluci na hlídání, tak můžeme na domě něco pracovat spolu s Míšou (manželkou) a je to pro ni určitá součást „terapie“ – že může „staré a zničené“ dávat do pořádku.

Neděle 19.2. – o víkendu jsme skočili na dům jen na chvilku, v sobotu dopoledne s klukama (vezli jsme tam nějaké věci) a večer s manželkou. Večer jsme tam chvíli poseděli (měli jsme domluvenou návštěvu u přátel nedaleko), a tak jsme se stavili na chvilku „popřemýšlet“. Sedli jsme si v téměř prázdném obýváku (vyklizen kvůli sanaci) – bylo to takové zvláštní. Jako bychom tu ani nikdy nebydleli. Přemýšleli jsme, jak to bude dál. Vrátíme se sem znovu natrvalo? To fakt nyní nevíme. Čeká nás toho ještě hodně, než se to vůbec opraví. A pak se uvidí. Dnes (neděle) je to na den přesně měsíc, co vypukl požár. Papíry od hasičů ani policie stále nemáme, takže stále tak trochu s napětím očekáváme, jak se k tomu postaví pojišťovny (na auto i na dům). Dnes jsem mj. byl na plánku ve sboru, kde vyrostla moje žena a kázal jsem o životě Mojžíše. Zvlášť „nově“ na mně zapůsobila ta situace z jeho života, kdy Bůh promluvil k Mojžíšovi skrze hořící keř (který hořel, ale neshořel). Přemýšlím o tom, že/zda k nám Bůh nějak mluví skrze náš „hořící keř“ (tedy hořící dům), který na rozdíl od biblického výjevu částečně vyhořel. Myslím, že i v této situaci Bůh „mluví“, ukazuje nám, že lze procházet i situacemi, o kterých bychom si v době „klidu“ řekli, že jimi nejde projít. Zjistili jsme také, že máme kolem sebe mnoho lidí, kterým naše situace není lhostejná (většina z nich pravděpodobně čte tyto stránky). Když David, který psal biblickou knihu Žalmy píše o tom, že „i kdyby šel údolím šeré smrti, Ty (Bůh) se mnou jsi“. My také vnímáme, že Bůh je v tom s námi, i prostřednictvím vás. Najednou vidíme život z jiného úhlu pohledu, který není tolik zatížen péčí o majetek (protože ten z části „zmizel“). Učíme se na život dívat více s perspektivy věčnosti, ve které hrají zásadní roli jiné věci než jen zde na Zemi. Přesto máme i tak spoustu otázek, přemýšlíme, pátráme, určitě nemáme na vše odpovědi a hodně věcí okolo všeho je smutných. Máme však naději, že Stvořitel o nás ví a nejsme mu lhostejní.

Pátek 17.2. – včera to byl měsíc od požáru… Jenom měsíc, ale nám se to zdá mnohem déle. Dnes jsme na chvíli byli na domě s manželkou. Byli jsme ve vyklizeném 1.NP a připadalo nám, že jsme tu ani nebydleli. Mohl jsem tak dnes více přemýšlet nad slovem „domov“. Dospěl jsem k tomu, že v těchto dnech ten dům není náš domov, byť jsme v katastru nemovitostí zapsaní jako vlastníci. Proč tomu tak není? Protože to, co tvoří domov, jsou lidi. No a nejvíce domov tvoří ženy:) Já jako muž tam už měsíc jezdím spíše jako do kanceláře, udržovat to nějak atd., ale teplo domova to není, i když tam topím. V Bibli se píše, že domov je tam, kde je vaše srdce. Nutí to k přemýšlení. Kde je naše srdce? Je naše srdce u věcí nebo u lidí? Jistě, věci jsou potřebné, někdy dokonce nutné a mohou být i příjemné. Myslím, že i Pán Bůh má radost, když si uděláme radost věcí. Problém je ten, že tato radost dříve nebo později vyprchá. Asi to znáte. Na papíry od policie a hasičů stále čekáme, ale čas běží, tak zařizuji řadu věcí i bez těchto důležitých papírů – nabídku na vstupní dveře, řeším také rozpočet na opravy, co si budeme opravovat sami a na co bude firma. Postupně mě čeká také zpracování dokumentů ke zničeným věcem. Ke každé fotce popis, pokud možno i faktura (kterou k většině věcí už nemáme) – no to bude na dlouho. Děkujeme přátelům, kteří nás navštívili předevčírem a nabídli pomoc s rekonstrukcí, protože mají velké zkušenosti se stavebními pracemi. Jsme v kontaktu (ještě musím nějaké věci ohledně toho pořešit s pojišťovnou). Dnes jsme měli také další setkání s krizovými interventy. Jeden z nich si všiml knih v knihovničce (kde byly i Bible) a ptal se, zda jsme věřící, že prý může pomoct i mše, resp. že pomoci může vše zpracovat lépe i religiozita. Tak jsme řekli, že ano, ale místo mše máme Boží rodinu, všechny vás, kteří nám jakkoli pomáháte. Mohl jsem říct, že právě ve vás se projevuje ona Boží rodina, že to, co je v psané v Bibli, není teorie, ale praxe a že víra v Pána Boha je pro nás v této situaci klíčová. Protože na celou situaci můžeme nahlížet z Jeho perspektivy (i když to nikdy neuvidíme tak, jako on). Ale i v situaci, kdy stále nemáme „pozemský domov“, víme, že On, nebeský Otec o nás ví a stará se. Zcela konkrétně, prostřednictvím vás. Jsme vám za to velmi vděčni. A byť jsme (na čas) přišli o pozemský domov tak víme, že jsme nepřišli o ten nebeský, protože na ten je i ten největší požár krátký!

Středa 15.2. – dnešní den jsem se konečně dostal k nafocení ohořelých/shořelých věcí. Nafotil jsem přes 150 fotek (a to jen toho, co šlo alespoň částečně identifikovat). Některé věci prostě „zmizely“ ze světa. Jak se říká, oheň je dobrý sluha, ale zlý pán. Uvědomil jsem si, jak se dočteme v Bibli v knize Zjevení, že jednou Bůh ohněm z nebe zničí Zlého a jeho spojence – je to velmi dobré přirovnání k tomu, že pak nezbude ze zla zhola nic. Tak, jako z řady věcí, co jsme měli ve shořelých prostorách. Z některých zbyl skutečně jen „prach“. Před domem tak máme kupy věcí. Kolik toho jen člověk nahromadí za svůj život (a my za pouhé necelé 4 roky). Od většiny věcí už nemáme účty, tak uvidíme, jak se k plnění postaví pojišťovna, když budou mít pouze fotky. Zatím stále čekáme na klíčové dokumenty od policie a hasičů… Jsem také vděčný těm z vás, kteří mi nabízíte praktickou pomoc s opravou poničené části domu. Dnes jsem vlastně udělal takovou inventuru věcí. Říkám si, že je čas od času dobré si udělat takovouto inventuru, ať nás věci „nepřeválcují“ (a nemusí k tomu dát příležitost požár), poněvadž do hrobu si s sebou nic nevezmeme. Nebo do hrobu možná, ale ne s sebou tam na „druhý břeh“. A možná ještě důležitější než inventura věcí je inventura „mysli“, inventura vztahů, inventura vztahu s Bohem, inventura životního směřování. Těžké věci se dějí také proto, aby se člověk mohl někam posunout, protože vás vykolejí z běžného života, stereotypního života, a najednou máte příležitost se na život dívat z jiného úhlu pohledu. Možná i z toho Božího pohledu, protože vám padají „vaše jistoty“ a rýsuje se jen a pouze jistota v Bohu a jeho zaslíbeních. A to není málo…

Úterý 14.2. – dnes jsem na domě nebyl. V posledních dnech jsem zařizoval hlavně věci okolo auta (hledal vhodné – našli jsme v sobotu). Naše nové auto (Peugeot 5008), které jsme měli rok, totálně padlo při požáru a do Fabie se jako pětičlenná rodina kvůli sedačkám nevejdeme. Řešili jsme tak dilema, zda jít opět do velkého (ale nikoliv stejného, protože by to manželce pořád připomínalo onu nešťastnou událost) auta (které je však logicky dražší), nebo do klasického, kde bude obtížnější narvat tři dětské autosedačky dozadu (ty musí být navíc ty nejužší na trhu) – no rozhodli jsme se pro klasické a hru „puzzle“ se sedačkami (děti rostou rychle, že…:). Vrátili jsme se tak ke Škodovce a koupili dnes ojetou Octavii Combi. Zatím jsme si na to vzali úvěr, protože peníze z pojistky shořelého auta stále nemáme, ale i tak splácet úvěr vyjde levněji, než vydržovat další měsíc auto z půjčovny. Budeme tedy s napětím očekávat, jak dopadne pojistné plnění, ale věříme, že díky tomu, že auto bylo o dost levnější než naše původní, tak že to vyjde (avšak ze zbylých peněz musíme ještě doplatit dřívější úvěr na shořelé auto, protože asi na třetinu jeho hodnoty jsme měli půjčeno). Já osobně bych byl raději bez auta:) – jsou s tím celkem starosti a je to žrout peněz, ovšem pokud nebydlíte přímo ve městě, tak auto je prostě nutný výdaj (do školky to děti mají 3 km a MHD se tam nedá dostat, nebo dá, ale bylo by to na 2 hodiny). Jsme vděčni za vaši podporu na zvýšené náklady vznikající častým cestováním, opravdu si toho vážíme!

Pondělí 13.2. – dnes sananční firma dokončila svou práci – dělali na venkovní straně a v technické místnosti, kde nemohli dělat minulý týden kvůli mrazu. Zdi tak jsou zbavené nečistot a odmaštěny, avšak na některých místech už zůstala „černá barva“, protože se do cihly „zažrala“. To by ale nemělo vadit, neboť zeď byla ošetřena i chemicky – a stejně to půjde zaomítat nebo dát fasádu. Tak budeme s napětím čekat, zda pojišťovna proplatí celou sanaci, jak slíbila. Zatím stále nemáme zásadní papíry od policie a hasičů, nicméně dnes byl učiněn pokrok. Volali mi z policie, abych se dostavil na služebnu k podání vysvětlení události a odpovídal jsem na otázky formulované hasiči. Pan policista slíbil, že hasičům zašle ještě dnes. Tak snad do týdne? bychom mohli už mít tyto zásadní papíry. Uvidíme. Nemilou zprávou dne je to, že se nám dnes pokazilo i druhé auto (starší Fabia) – asi odešel startér. Nu což, ve světle celkových událostí to už je celkem „maličkost“. Po požáru jsme se rozhodli, že už budeme mít pouze jedno auto, a tak Fabia půjde k prodeji, akorát budeme muset dát do oprav více, než jsme čekali (a jsou to další věci k řešení navíc). Na druhou stranu jsme dojatí z vás všech, kteří na nás neustále myslíte, ať již v modlitbách nebo prakticky (finančně). Toto vždy „přebije“ problémy, které se postupně vynořují (mimochodem dnes jak napojili silnou vapku tak zase začala vyhazovat elektřina v zásuvkách, možná to bude tím, že zase slili zdi v technické místnosti…). Jakoby s vynořením dalšího problému se dvojnásobně vynořil někdo, kdo nás překvapí svou štědrostí nám pomoct v naši situaci. Při darech, které jsme od vás obdrželi, mi na mysl přišel příběh chudé vdovy, která dala ze svého nedostatku. To Ježíš ocenil u oné vdovy a jsem si jist, že to ocení i u vás, kteří jste jednali podobně. Ani nemáme slov, jak na to reagovat. Někdy více řeknou slzy dojetí (nevidíte je, ale jsou tu).

Neděle 12.2. – víkend jsme si trochu „odpočinuli“ od věcí souvisejících s domem. V sobotu jsem tam sice byl, ale připravoval jsem si dopoledne dorost. Dnes jsme se tam stavili cestou ze sboru hlavně nakrmit naši kočku. I když už je vnitřek domu vysanován, tak na manželku to stále padá (není se co divit) a vůbec nevíme zatím, zda se zde budeme moci natrvalo ještě vrátit. Vše ukáže až čas. Shořelé dřevo se vymění, zdi se opraví, věci se dají koupit znovu, ale šrámy na duši se hojí hůře a je pravda, že nemusí být zde na Zemi zhojeny nikdy. Dnes jsem vzal dva starší kluky na krytý bazén. Byli moc rádi. I přestože musíme nyní šetřit více než dříve, tak chceme občas dětem dopřát trochu té radosti, protože i pro ně to je určité „vykolejení“, i když to není třeba tak vidět jako u nás dospělých. Vybavila se mi jedna situace, kterou jsem zažil někdy minulý rok na podzim. Šel jsem s nejstarším synem koupit nějakou drobnost do hračkářství (jako odměnu za statečnost u zubaře) a když jsme byli u pokladny, tak za námi byla maminka z Ukrajiny se svým dítětem. Kupovala mu nějakou hračku. Já jsem si sám pro sebe v duchu pomyslel „jak to, že si může dovolit kupovat hračky, když určitě nemá dost peněz, protože z té dávky, kterou od naší vlády dostávají, je těžko vyžít – já bych to tedy tak nekupoval….“ A o pár měsíců později se ocitám ve stejné situaci – musíme šetřit, ale já jsem přesto zaplatil bazén. Při jednom z rozhovorů s krizovými interventy nám řekli „i když procházíte tímto obdobím se vším, co se k tomu váže, tak jste stále nepřestali být rodiči a musíte se nadále věnovat dětem“. Jejich úsměv (když byli ve vodě) pak dokáže povzbudit i v tomto nelehkém období. A já se uskrovním někde jinde, ale dětem zase někdy bazén (nebo hernu…) dopřeji. Vlastně nejen já, ale i všichni vy, kteří jste nám poslali jakýkoliv dar. Znovu vám všem chceme vyjádřit naši vděčnost. Učíme se přijímat. Buďte požehnaní!

Pátek 10.2. – sanační firma dokončila sanaci vnitřních prostor. Vnější část (fasáda pod přístřeškem) a technická místnost, které byly postiženy požárem nejvíce, se nemohly dělat kvůli mrazu. Mělo by se tak pokračovat po víkendu. Dobrá zpráva je, že už to nesmrdí! Zdá se, že se už rozjelo i topení v chodbě, což je dobře, protože může rychleji vysychat podlaha. To se nedá říct o malém pokojíku, který je stále vlhký, tam musíme počkat na teplejší počasí. Jsem rád, že se otepluje! Mám rád předjaří a tento rok o to více. Sluneční paprsky jsou už teplejší než v lednu a to je pozitivní. Ale znám i tu pranostiku „březen, za kamna vlezem“. Jako rodina jsme si už celkem zvykli (po více než třech týdnech) na nový režim. A musím říct, že mně nastalá situace vede mj. i k lepší organizaci času. Neptáme se Boha, proč se to stalo, ale přemýšlíme nad tím, co se skrze tuto situaci můžeme naučit. Je toho více. Určitě velmi silně vnímáme, že jsme součástí „Boží rodiny“, vás všech přátel, kteří nám jakkoliv (finančně i prakticky) pomáháte. Jsem spíše „solitér“, ale nyní muselo jít mé solitérství stranou, protože sám bych to nezvládl. Tak vám všem děkuji. Nově také vnímám verš z evangelia Matouše 6,34: „Nemějte starost o zítřek; zítřek bude mít své vlastní starosti. Den má dost svého trápení.“ Dříve jsem se příliš staral co bude a snažil se ze všech sil nějak zajistit. Bůh stál v povzdálí. Nyní, paradoxně, máme více důvodů se trápit, ale nemusím se starat, co a jak bude, protože si uvědomuji, že to není v mých rukou. Že je tu Někdo, u koho mohu spočinout a starosti mu přenechat. Není to však o tom, že bych nic neřešil, stále něco řeším okolo toho, ale odpadá ona „zničující“ starost o budoucnost. Ta je v rukou Nejvyššího a za poslední tři týdny máme více než dost důkazů, že je v tom s námi, i (a nejvíc) prostřednictvím vás, přátelé! Díky za to.

Středa 8.2. – dnes po poledni přijela sanační firma a začala pracovat na čištění interiéru přízemí, měli by tu být až do pátku. Zatím stále čekáme na důležitou zprávu od hasičů a policie. Až na základě těchto zpráv bude jasné, jak se k celé škodě postaví pojišťovna, zda bude nějaká spoluúčast nebo ne. Ale zbavit prostory sazí, toxických látek je nutné co nejdříve. Řešil jsem také devinkulaci pojistného s bankou, protože na dům máme hypotéku. Devinkulace znamená, že pojišťovna bude moci vyplácet plnění přímo nám, nikoliv bance. Dnes jsem byl na chvíli na domě i se dvěma syny. Kristianek (který byl přímo u požáru) říkal „chudák dům zničený“, pořád se také vrací k tomu, že už auto shořelo. Je vidět, že i když je malý (nemá ještě ani 4 roky), tak to v té „malé hlavičce“ zanechává stopu. Modlíme se za to, aby se to nějak výrazněji nepodepsalo na jeho vývoji. Přece jen je to traumatická zkušenost. Řekl jsem mu, že domek se opraví a nejdůležitější je to, že on, maminka i Maxmilianek požár ve zdraví přežili. Stáli jsme také u kupy zničených věcí, které jsme předevčírem na brigádě vyklidili ven. Bylo mezi nimi i jídlo – zásoby pro horší časy, které jsem za několik tisíc nakoupil, když minulý rok v únoru začala válka na Ukrajině. Chtěl jsem naši rodinu zajistit a možná málo spoléhal na Pána Boha. I když je někdy těžké odhadnout hranici, kdy se máme postarat a kdy už je to hromadění do stodol, které shoří (pro nás to platilo doslova). Po delší době dnes bylo jasno a krásně svítilo slunce, díval jsem se na modré nebe a připomněl si verš z Bible. „Nehromaďte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde zloději vykopávají a kradou. Raději si hromaďte poklady v nebi, kde je mol a rez neničí a zloději nevykopávají ani nekradou. Vždyť tam, kde máš poklad, budeš mít i srdce.“ (Matouš 6,19-21). Přemýšlím, že my se často v naší západní společnosti, kde majetek hraje dost velkou roli, spoléháme na to, co je tak vratké (ale nechceme si to přiznat). Potřebujeme se více soustředit na nebe. Nejen tehdy, kdy se nám naše vlastnictví rozpadne na prach (a z mnoha věcí skutečně zbyl jen prach).

Úterý 7.2. – pokračuji ve vytápění i v těchto mrazech – díky krbu se dá chodba a poničený pokojík, kde nefunguje topení, vytopit alespoň na nějakých 13 – 15°C. Jsem vděčný, že takové mrazy jako dnes (a pravděpodobně zítra) už nebudou trval dlouho. Dnes jsem také ještě vynesl do 1. patra zbytek věcí, aby zítra mohla začít sanace přízemí. Na dnešní den připadlo 13 let od našich zásnub a já jsem vděčný za to, že tu na Zemi ještě můžeme být, protože požár mohl skončit mnohem hůře a tento 13. rok bychom už s manželkou neoslavili. V souvislosti s katastrofálním zemětřesením v Turecku a Sýrii se mi naše situace jeví neporovnatelná a nesrovnatelně lepší. Na druhou stranu má i naše situace do normálu ještě hodně daleko. Domů se stále nemůžeme vrátit. Když na mne na internetu vyskočí zpráva, že někde hořelo, někdo vyhořel, tak to vnímám jinak, než dřív, citlivěji a lidem, kterým se to stalo, je mi upřímně líto. Asi to znáte, když něco prožijete sami, tak už se na danou situaci budete dívat vždy jinak a lépe rozumět lidem, kteří prožili něco podobného. Děkujeme znovu za veškerou vaši podporu a dary, které nám pomohou překonat toto období. Velmi si toho vážíme!

Pondělí 6.2.  – proběhla brigáda vyklízení shořelých věcí a zvládli jsme vše, co bylo potřeba. Zítra tak už není brigáda třeba. Děkuji moc 7 dobrovolníkům za pomoc –  90 minut a bylo hotovo. Vyklidili jsme prostory pod krytým stáním, technickou místnost a spadlé části kolem poškozené části (fasády) domu. Vše je tak připraveno pro sanační firmu, která má nastoupit ve středu. Z došlých darů jsem zakoupil již nějaké nářadí (lopatu, hrábě, sekyrku, prodlužovací kabely, akušroubovák/vrtačku + sadu hlavic, kýble, pracovní rukavice, lopatu na sníh), také jsem mohl pokrýt zvýšené náklady na cestování (benzín), když pendluji Havířov-Těšín denně (vozím děti do školky a také jezdím pracovat na dům), také bude již dostatek na pokrytí zvýšených energií na dva měsíce určitě. Dnes jsem také rozebral podlahu v předsíni, aby dům lépe vysychal (vlhko je jen v části předsíně hned u vstupu). Soužití s rodiči manželky je i po třech týdnech vynikající, jsme moc vděčni za azyl. Míši pomáhá to, že může být ve známém a bezpečném prostředí, což je pro psychiku lepší než někde v cizím bytě. Nikdy jsem tak silně nevnímal „Boží rodinu“, kterou tvoříte vy všichni, kdo nám jakkoliv pomáháte. Vnímáme to každý den!

Sobota 4.2. – dnešní den jsme si trochu „dovolili zapomenout“ na problémy spojené s požárem a jeho následky. Měli jsme totiž oslavu narozenin našeho nejmladšího syna Maxmilianka. Po požáru jsme věděli, že oslavu budeme muset zrušit (z více důvodů), ale našli se přátelé, co nám ji pomohli zorganizovat. Někdo vyzdobil místnost, někdo napekl dort nebo zákusky, někdo připravil jednohubky, někdo uklidil… A tak díky Vám, jsme mohli mít hezkou oslavu a vidět se po delší době i s části širší rodiny. Bylo to fajn. I přes nastalou situaci si uvědomujeme, že stále zůstáváme (i) rodiči a jsme rádi, když děti mohou oslavit narozeniny. O to více tyto první Maxmiliankovy narozeniny, protože onen den požáru PŘEŽIL. Můžeme tak dále děkovat za jeho krásný úsměv, který nás rozveselí i v těchto dnech. Zatímco jsme byli na oslavě, tak další štědrý dárce složil dřevo do našeho dřevníku. Právě včas, začínají mrazy. Další štědrý dárce nám věnoval několik kg masa. Za oba dary děkujeme a velmi si jich vážíme. Po včerejším dešti se sněhem a mírném oteplení nám znovu nateklo do pokojíku, takže jsem musel přistavit kýbl. V tom budou mrazy paradoxně dobré, že nepoteče tolik. Ale raději už aby bylo jaro. Během příštího týdne bych chtěl uspořádat menší brigádu – vyklizení prostor před sanací. Zítra bych se pokusil upřesnit den, případně dny.

Pátek 3.2. – dnes nám odtáhli shořelé auto. Bylo to „logisticky náročné“ (viz foto níže), ale podařilo se. Chvíli na to začalo hustě sněžit…. Auto nám sloužilo rok (bez problému), vybrali jsme ho z toho důvodu, že se tam dobře vlezly 3 autosedačky do řady. Den před požárem bylo v servise na pravidelné prohlídce, auto vyčistili a umyli. Na druhý den z něj zbyl šrot. Vzpomněl jsem si na verše z Bible o tom, že člověk je jako tráva, jeden den tu je a druhý být nemusí. I když jsem to tak nějak věděl, že naše životy nemáme v rukou, tak nyní jsem si to uvědomil o to více. Stačí chvilka a vše může být jinak. Dobrá zpráva dne je, že nám pojišťovna schválila cenovou nabídku za sanaci (i když zatím nemáme zprávu od hasičů, proto zatím nevyplatí celou částku), ale je to první krok k tomu, aby se dům zase stal obyvatelný. Budeme tedy muset v příštím (nebo tom dalším) týdnu vyklidit část prostor (hlavně technickou místnost), aby firma měla přístup ke zdem. O brigádě pro zájemce budu ještě v dalších dnech blíže informovat. Dojímá nás stále znovu váš zájem o nás. Měl jsem obavy ze zimy (mrazů), které mají dorazit příští týden a bude třeba více topit, aby v poškozených částech domu teplota nespadla pod bod mrazu – a hned od dvou z vás jsme dnes dostali zprávu, že obdržíme dřevo. Pán Bůh se postaral. Je to další důkaz toho, že On jedná i zcela prakticky, prostřednictvím svých dětí. Měli jsme dnes s Míšou také druhé setkání s krizovými interventy. Jeden z výstupů setkání je uvědomění si toho, že se musíme učit přijímat dary. Možná je těžší přijmout dar, než darovat. Ale jedno bez druhého by nešlo, že? Za všechny vaše dary jsme opravdu vděčni!

Čtvrtek 2.2. – je únor, čas běží k jaru, na což nyní čekáme více, než kdy dříve. Zima, plískanice na náladě nepřispívají. Na druhou stranu se učím být vděčný za maličkosti. Například jsem včera napsal řadu otázek na pojišťovnu v souvislosti s procesem likvidace (byl jsem upozorněn likvidátorem, který u nás byl zmapovat škody, že odpověď může trvat 14 dní, ale i měsíc) – a hned dnes mi volal pán a mohli jsme probrat postup. Zjistil jsem, že sanační firmy jsou předražené a pojišťovny s nimi nemají moc dobrou zkušenost (škrtají rozpočet), tak uvidíme, jak to dopadne (dal jsem nacenit u dvou firem a částky to jsou v řádech nižších statisíců). Nicméně pán, který nám byl přidělen k řešení události se zdál milý a ochoten nám pomoct, jak bude moci. Mám také radost, že dnes bylo také trochu tepleji. Dnes jsem byl na domě s manželkou, vyklidili jsme věci ze skříní v chodbě a také jsem rozebral podlahu (vinyl) v pokojíku, aby rychleji vysychal – voda ze stěn zatekla pod vinyl, a tak by to špatně schlo. Domov se tak postupně stává staveništěm… což psychicky negativně působí hlavně na manželku (čas, který jsme chtěli věnovat rodině, dětem, se nyní bude muset rozdrobit na věci spojené s opravami atd.) Bude to na delší dobu, než se vše vrátí do původního stavu. Celé to je obtížnější v tom, že při všem máte na krku 3 malé kluky, které nemůžete nechat jen tak a je třeba se o ně starat „jakoby se nic nestalo“. Jsme proto vděčni rodině i přátelům za pohlídání (jako dnes). Také jsme vděčni za přítelkyni manželky, která několikrát navařila oběd. Máme radost z našeho nejmladšího Maxmilianka, který už hezky chodí (minulý týden oslavil rok), na druhou stranu to znamená (hlavně pro manželku) nedělat přes den nic jiného, než ho neustále hlídat, aby nelezl kam nemá, neshazoval, co nemá…někdy je to dost vyčerpávající. Ale jeho úsměv nám prozáří den, i když je zataženo. Přejeme vám všem, kteří na nás myslíte a jakkoli pomáháte, abyste i ve chvílích, kdy „není slunce na obloze“, měli oči otevřené pro drobnosti, za které můžete být vděčni.

Úterý 31.1. – dnes jsem měl domluvenou schůzku se zástupcem sanační firmy (druhé, protože nabídka první se nám zdála cenově přemrštěná, tak budeme moci srovnat), potřebujeme zbavit vnitřní prostory, které byly při požáru zadýmeny (celé přízemí domu + chodba i na patře), toxických látek, které ulpěly na zdech – je to jedna z podmínek, abychom se vůbec mohli domů vrátit. Dnes jsem také zkusil zapojit spotřebiče, které nejely (vyhazovaly jistič) na tu novou zásuvku přes prodlužovací kabel – a fungovaly!!! což je dobrá zpráva v tom všem, takže by myčka, lednička měly jet a nebyly „zkratovány“ přepětím (bojler jsem ještě nezkusil). Pro jejich zapojení do klasické sítě však bude potřeba ještě sušit a sušit (voda a elektřina nejde dohromady). Jsme vděčni za všechny vás, kteří na nás myslíte a jakkoliv nás podporujete. Čtu si v Bibli, jak Izraelci darovali ochotně mnoho věcí na Boží stánek, aby mohl být postaven a připomíná mi to paralelu s naší situací, že i díky vám, kteří jste pomohli nebo přislíbili pomoc (jak finanční, tak praktickou či modlitební), se časem budeme moci pustit do stavby. Tato situace, kdy se „otřásl“ náš pozemský domov, mi připomněla, že stejně jako Izraelci putovali do země zaslíbené a neměli trvalé bydliště, tak i my zde na Zemi nemáme trvalé bydliště, ale ten pravý domov je v nebi a jediné, co si s sebou vezmeme na „onen svět“ jsou vlastně lidi/vztahy – a ty můžeme i díky vám nyní vnímat jako to nejcennější bohatství, které máme, že na celou situaci nejsme sami.

Pondělí 30.1. – po dvou dnech jsem byl na domě. Vše „při starém“. Tím, že v chodbě nefunguje topení, tak je tam celkem zima (okolo 10°C), takže opět přitápím v krbu. Když jsem na domě (mám tam home office), tak zapínám odvlhčovač, který máme v tom pokoji, který poškodila voda – vlhkost je nyní něco přes 60%, takže trochu to již vysychá, nicméně pomalu (je prostě chladno). Byl jsem také dnes na Úřadu práce se zeptat na možnou mimořádnou okamžitou pomoc (prý jsme na to měli nárok z důvodu mimořádné situace požáru), ale tím, že prý to máme pojištěné, tak nám to zamítli. Máme si zvýšené náklady vzniklé celou situací zaplatit z úspor. Nezlobím se, jsou určitě potřebnější lidé kolem nás, pro které je státní příspěvek skutečně existenční. To jsem si uvědomil v průběhu více než hodinového čekání v sekci dávek „hmotné nouze“. Člověk má většinou tendenci se „porovnávat“ s lidmi, které jsou na tom lépe než on. Během hodiny, co jsem tam seděl se kolem mně vystřídalo snad 25 lidí, kteří pomoc asi potřebují více, než my. Nejlepší je však se neporovnávat, ale být vděčni za to, co máme (ať je to více nebo méně). Připomněl jsem si biblický verš, kde se píše, že pravé bohatství je to, když je člověk spokojen s tím, co má. Jsme vděčni za to, co nám požár nezničil, ale ještě více jsme vděčni za všechny vás, kteří nám jakkoli pomáháte a zajímáte se o naši situaci. Děkujeme!

Neděle 29.1. – první den, co jsem od požáru vůbec nebyl na domě; pohled na teploměr není příliš optimistický, ale dnes mně potěšil telefonát od přátel, kteří nám nakoupili dřevěné brikety, abych mohl topit (něco dřeva máme, ale část shořela, resp. stalo se z něj dřevěné uhlí, které je každopádně promočené) – tak jsme za to vděčni; i takto vnímáme, že se o nás Pán Bůh stará i v této situaci; je pravda, že Bůh dopouští, ale neopouští; jeho pečující ruku můžeme o to více vnímat i skrze vás, naše přátele i rodinu, kteří nám nabízíte praktickou pomoc nebo jste nám již přispěli i finančně – moc si toho vážíme a děkujeme; už před požárem jsme prožívali více věcí, které nebyly dobré a vyvolávaly otázky proč…, ale nikdy se to netýkalo majetku; a já se na něj začal spoléhat více, než na Pána Boha; dne 19.1. mi Stvořitel ukázal, jak vratké je spoléhat se na to, co vlastníme; tato událost obrací naši pozornost jiným směrem, směrem k závislosti na milosti našeho Boha – Boha, který není starý pán na obláčku, který o nás ztratil zájem, ale Boha, který jedná i skrze Vás všechny, kteří nám vyjadřujete podporu, modlíte se nebo jinak pomáháte – toto je rozměr života, který jsem předtím nevnímal (vystačil jsem si sám) – a to je přes veškeré ztráty způsobené požárem, obohacující (a k nezaplacení)

Sobota 28.1. – dnes jsme si trochu od všeho „odpočinuli“; stavili jsme se na dům jenom rychle zkontrolovat (zda topení topí…) a dát jídlo naší kočce, která požár přežila; Míša jela na oslavu narozenin jedné kamarádky a já s klukama jsme strávili odpoledne u dědy v Ropici – byla to dobrá změna; zvykáme si na život v novém modu bez stálého domova, ale díky rodině, i vám, přátelům, kteří na nás myslíte a nabízíte pomoc (veškerou evidujeme a jsme za ni vděčni:), se daří celá situace snášet lépe a z nadějí, že zas bude líp

Ve čtení Bible jsem se dostal k úseku, kdy si Izraelci postavili modlu – zlatého býčka – když byl Mojžíš na hoře a rozmlouval s Bohem. My si dnes už nevytváříme takové „býčky“, viditelné modly, kterým bychom se klaněli, ale v principu je to úplně stejné, když si utváříme vlastní představu o Bohu a chceme, aby odpovídal našim přáním, touhám, plánům… tím pak ve skutečnosti uctíváme své představy a ne Boha (a jsme na tom úplně stejně jako křepčící Izraelci kolem zlaté sošky býčka) – kolikrát jsem se nad ně povyšoval (a zjistil jsem, že se od nich neliším). Situace s požárem mně znovu připomněla (a velmi silně), že často jako křesťané máme o Bohu naši představu, ale on zasahuje do našeho života jinak, než bychom si přáli, jinak, než se modlíme, jinak, než jsme se o Něm učili v náboženství nebo v církvi. Ale přesně v té situaci, kdy se život vymkne vaší kontrole nastává prostor pro Boží jednání. Pak náš Bůh není a nebude modlou podle našich představ (protože Izraelcům nevyhovovalo, že ho nevidí….), ale bude tím, kým skutečně je. Tím, který je vždy o krok (nebo dva) před námi a my ho nikdy „nedohoníme“. Ale tak to má být! 

Pátek 27.1. – dnes dopoledne přijel likvidátor z pojišťovny, se kterou řešíme pojistku domu (strávil tu skoro 3 hodiny a to jsme vůbec nedělali soupis vyhořelých movitých věcí); když dělal zápis, popsal 5 A4 říkajíc, že tak dlouhý zápis už dlouho nedělal; vše jsme proměřili, popsali; no uzavřel s tím, že to je dost velká škoda; věříme však, že pojišťovna proplatí co má (nejprve musíme nacenit opravy, likvidátor pak schválí, a může se realizovat) – vzhledem k počasí však rekonstrukce bude muset ještě počkat; teplotu vytápění jsem snížil na 16°C a snad to vypadá jen na cca 40-50kWh/den, což je pozitivní zpráva (tak snad nebude moc mrznout); když jsem na domě, tak přitápím v krbu nebo klimou, což je levnější než podlahovka; je jasné, že vše bude běh na dlouhou trať, než se vůbec do domu budeme moci normálně vrátit; dneska jsme také měli setkání s krizovým interventem, který nám (hlavně Míši, která byla u všeho a viděla ty strašné plameny, jak uchvacují všechno) pomáhá zpracovávat nastalou situaci; potvrdil, že Míša byla velmi statečná (zachránila 2 děti)!, přirovnal ji k matce lvici, která chrání své děti na prvním místě; jsem na ni hrdý!; mohli jsme si uvědomit, že i v tom všem hrozném, co se toho dne událo, byly i věci, které by mohly dopadnout ještě hůře (a je dobré si to „dobré i ve zlém“ připomenout) – to však nijak nesnižuje bolest a smutek, že nyní vlastně nemáme domov; jsme si vědomi, že máme ten nebeský, ale přece…

Čtvrtek 26.1. – týden po požáru; zdá se nám to už jako „věčnost“, ale je to jen týden; představa v řádech měsíců provizorního bydlení je hodně náročná (život se třemi malými dětmi je náročný sám o sobě); pozitivní zpráva dne: dnes Sam (elektrikář) namontoval extra zásuvku (napojenou přímo na rozvaděč mimo zásuvkový okruh), takže bude možné zapojit silnější spotřebiče (např. odvlhčovač), půjde také zapojit klimatizace, která rychleji a levněji vyhřeje prostor, a dům tak bude moci rychleji vysychat (to je důležité i pro znovuobnovení elektřiny); žijeme v modu „ze dne na den“, myslet dlouho dopředu moc nemá smysl; přesto, že se nám život v podstatě „obrátil naruby“, tak jsme si dnes s Míšou říkali, že na Zemi existuje mnoho lidí, kteří jsou na tom mnohem hůře; ale je to těžké, když před vámi visí tolik otazníků, co bude???; učíme se Bohu důvěřovat; dnes jsme koupili dětskou autosedačku (tři nám shořely:(), abychom mohli jet spolu v autě jako rodina – naskládat tři sedačky do auta, které vzadu nemá tři dělené sedačky je celkem problém, ale nakonec se povedlo:); ve všech těch problémech se učíme být vděčni za jakoukoliv věc, kterou jsme dříve brali jako samozřejmou

Středa 25.1. – podařilo se zprovoznit internet, takže Ondra může na místě pracovat – což je zásadní proto, aby se mohlo topit v krbu (komín nebyl poškozen požárem), jelikož díky nezateplení domu a vyřazení topení na chodbě je vytopit dům elektřinou extrémně drahé (až trojnásobek normální spotřeby, až 18 tis. za měsíc jen za topení v části domu měsíčně); vlhkost vyhazuje proud u kteréhokoliv spotřebiče s větším příkonem (ale ne router nebo notebook, takže pracovat se dá); budeme tak muset hledat, který okruh je narušen a namontovat extra zásuvku přímo u rozvaděče, aby bylo možno napojit vysoušeč, odvlhčovač; předpověď počasí moc optimismu do žil nevlévá…; dnes jsem se dozvěděl, že i pojistka na auto bude trvat vyplatit až v řádů měsíců (potřebují vyjádření hasičů a to je na minimálně 2 měsíce); díky rodičům Míši máme půjčené na měsíc auto, do kterého se vejdeme všichni i se třemi dětskými sedačkami (ale musíme koupit užší), jinak bychom nemohli spolu jako rodina ani přijet v neděli do sboru; člověk z pojišťovny na dům dorazí v pátek, tak pak bude jasnější i postup prací… ale je zima, což vše dělá složitější

MŮŽETE SE PŘIMLOUVAT ZA TEPLEJŠÍ POČASÍ, ABY NEBYLO NUTNO TAK MOC TOPIT; TAKÉ ZA MOUDROST PŘI ROZHODOVÁNÍ DOČASNÉHO NÁHRADNÍHO BYDLENÍ (MÁME ZATÍM DVĚ KONKRÉTNÍ NABÍDKY) – HODNĚ ZÁLEŽÍ NA PSYCHICKÉM STAVU MÍŠI (JE TO OBTÍŽNÉ BÝT TAK NAJEDNOU VE ZCELA NOVÉM PROSTŘEDÍ, KTERÉ NENÍ „DOMOVEM“); DOBA NÁVRATU DO NAŠEHO DOMU JE „V RUKOU BOŽÍCH“, Z NAŠEHO LIDSKÉHO POHLEDU TO JE NA DLOUHÉ MĚSÍCE…

Zrovna v těchto dnech čtu v Bibli, jak Bůh vyváděl Izraelce z Egypta, měli hrozný strach z faraonovy armády, která je pronásledovala. Z jedné strany bylo moře, z druhé armáda. Neměli kudy uniknout. Zdá se mi, že jsme nyní v podobné situaci, že nevíme „kudy kam“, zastaveni zimou na jedné straně a pronásledováni tím, co je všechno třeba udělat, abychom mohli zase normálně bydlet. Tak se modlím o jedno, aby nás Bůh tím provedl a postaral se o nás jako o Izraelce. Díky i vaší podpoře, kterou bereme jako „prodlouženou ruku Boží“, máme naději, že Bůh rozdělí to „naše moře“ a projdeme tam, kde to nyní nevidíme.

Úterý 24.1. – proudový chránič nebyl příčinou výpadků, jeví se, že chyba je ve vlhkosti objektu; žel „vyhazují“ i zásuvky v 1.NP, není tedy možné zapojit vysoušeč atd., topení zatím jede (mimo dolní chodbu); nicméně ukazuje se, že dům díky vlhkosti a vypadávající elektřině nebude možné normálně obývat delší dobu:( Budeme tedy pravděpodobně muset řešit náhradní bydlení na několik měsíců, minimálně do jara, než se oteplí. Topíme v podstatě „ven“, protože část fasády je nezateplená, což se negativně projeví na spotřebě elektřiny:( Dnes byl u nás likvidátor z pojišťovny na auto (totální škoda) a také zástupce sanační firmy (budeme potřebovat zbavit toxinů ve zdech a nábytku v 1.NP, 2.NP je v pořádku a sanaci potřebovat nebude. Na psychice nepřidává to, že na rozdíl od první představy se návrat domů protáhne asi na měsíce. Uvidíme. Také je asi jasné, že byl zničen (asi přepětím) bojler na vodu, myčka a pravděpodobně i lednička:( Takže zatím spíše jedna špatná zpráva za druhou. Pozitivní je, že máme výborné zázemí u rodičů manželky – to je dobrá zpráva:)

Pondělí 23.1. – zjistil jsem, že podlahové topení opět nefunguje (asi vyhazuje nějaký okruh od vlhkosti) – snad to bude jen proudový chránič, takže to budeme muset nyní prioritně řešit, protože potřebujeme topit

Neděle 22.1. – zabezpečení elektřiny (za pomocí elektrikářů – velký dík!) tak, aby nedocházelo ke zkratům a podlahové topení fungovalo bez výpadků; oprava světelného obvodu (topíme a svítíme v domě, kromě poškozeného pokoje a vyhořelé technické místnosti);

Sobota 21.1. – překrytí poškozené fasády v 1.NP i 2.NP plachtou, aby voda nezatékala za fasádu

Čtvrtek 19.1. – den požáru. 19.1. okolo 11 hodiny Míša zpozorovala požár. Požár začal pod krytým stáním pro auto a rozšířil se dále do technické místnosti, přeskočil i na vedlejší zahradní domek. Při zásahu hasičů byla hasební vodou poničena také jedna obytná místnost v přízemí, nacházející se za technickou místností. Na vnitřní chodbě popraskala vlivem žáru a změny teplot omítka. Shořela část fasády (polystyren), a to v celém přístřešku, dále vedle vchodových dveří a z boční strany technické místnosti. Hasiči pak z preventivních důvodu strhli ještě část fasády v 2.NP. Při požáru bylo totálně zničeno auto (Peugeot 5008) a dále veškeré vybavení technické místnosti, jakož i celého zahradního domku. Škodu zničených věcí jsme zatím nevyčíslili. Dobrá a zásadní zpráva je, že nikdo z rodiny nebyl zraněn a oheň nezničil další místnosti v domě. V domě po požáru jsou však toxické látky (a to i ve stěnách, nábytku atd.) – z toho důvodu bude nutné udělat sanaci objektu. Auto i dům byly pojištěny.

MÉDIA: Karvinský deník

MOŽNOSTI POMOCI

Jak můžete pomoci? Velmi děkujeme za váš zájem o nás a podporu v této situaci, která se stala. Vážíme si toho! Je to jedna z nejdůležitějších věcí, která nám pomáhá lépe se vyrovnat s celou situací.

A) MODLITBA – můžete se modlit za:

• Míšu (byla u toho, viděla plameny), aby po psychické stránce to mohla lépe a lépe snášet
• za jednání s pojišťovnami (auto, dům), aby mohlo být vyplaceno relevantní odškodné
• za „fungování“ ve stavu „kočovníků“, kdy nyní nemáme trvalé bydliště (bydlíme převážně u rodičů Míši)
• za nalezení přechodného bydlení po dobu, než se budeme moci vrátit domů (abychom tam mohli být sami jako rodina)
• aby Ondra sladil vše s prací na univerzitě (celé to bude trvat několik měsíců a není možné si vzít tolik dovolené)
• za zdraví (hlavně dětí, protože když jsou nemocné, je to velká komplikace pro ostatní věci)

B) PRAKTICKÁ POMOC – budeme předem informovat o brigádách (první bude úklid spáleniště, ale až po návštěvě likvidátorů z pojišťovny a zlepšení počasí – celé to komplikuje napadaný sníh a špatný dojezd k domu)

B.1) technická/stavební část

• bude potřeba nejprve vyklidit všechny shořelé věci
• alespoň provizorně zalepit střechu (lepenkou)
• znovu zateplit fasádu tam, kde byla poničena
• zbořit celou pergolu krytého stání + střechu nad technickou místností a pokojíkem
• nanovo postavit to, co bude zbořeno
• vyměnit vchodové dveře
• osekat omítku a znovu zaomítat zeď na schodišti
• udělat nové stropy/omítky v pokojíku a technické místnosti (sádrokarton, zateplení)

B.2) pohlídání dětí (abychom měli prostor na zařizování věcí související s obnovou po požáru)

C) FINANČNÍ POMOC – pokud byste chtěli přispět nějakou finanční částkou, tak budeme později konkrétně informovat – hodně to záleží na tom, jak dopadne pojistné plnění (a to zatím nevíme); zatím ještě ani pořádně nevíme, co budeme muset znovu koupit. Plán je, že případný sběr financí by šel přes sborový účet. Konkrétní věci, na které bude možné přispět, zde také napíšeme.

Protože někteří z vás chtějí přispět již nyní (i když ještě nevíme, jak pojišťovny budou plnit), tak zde uvádím osobní číslo účtu, na které můžete přispět: 1159580013/3030

Příspěvek bychom použili na náklady, které nám zřejmě pojišťovna neproplatí. Zatím jedeme z úspor, takže to není tak, že bychom nic neměli, ale vůbec nevíme, co nás čeká za náklady v budoucnu…

Zatím nás napadají tyto výdaje (na tyto věci bychom konkrétně použili případné vaše dary):

• zvýšené náklady na topení (část fasády zničena, na chodbě ani v jednom pokoji nefunguje topení = chladnější i ostatní stěny uvnitř) – cca + 3000Kč/měs. navíc oproti normálu (a to topíme jen na 16°C)
• 2 dětské autosedačky (měli jsme v autě, ale vnitřní vybavení pojištěno nebylo) – cca 13 000 Kč
• nářadí (nemáme vůbec nic, vše shořelo, od většiny nemáme účty, tak pojišťovna asi moc neuhradí) – koupili bychom např. vrtačku, rozbrušovačku, lopatu, vodováhu, šroubováky, pilu, atd. (ani jsem si ještě neuvědomil, co jsme tam měli) – cca 10 000 – 15 000 Kč
• náklady na náhradní ubytování (příspěvek hostitelům na energie) – cca 3 000 Kč/měs.
• zvýšené náklady na benzín (každodenní vožení dětí do MŠ, protože bydlíme nyní poměrně daleko od školky) – cca 1 500 – 2 000 Kč/měs.

DĚKUJEME ZA PODPORU!!!!

Ondra a Míša + Timi + Kristianek + Maximek

kontakt: Ondra mobil 731 639 623; ondra email: ondrej.simik@seznam.cz