Vánoce jsou v našich končinách bezesporu největší svátky v roce a trvají také nejdéle. Patrné je to již od konce září, kdy se v obchodních řetězcích začínají objevovat první vánoční motivy, dárky, stromek… Česká republika se může „pyšnit“ rolí bohatého státu, což je pěkně vidět právě o Vánocích, nebo spíše dlouho před nimi. Články typu „letos lidé na Vánoce utratí rekordní sumy“ nemusíme těžce hledat a pravidelně se opakuje rok co rok. Nevím, čím to je, ale každé vánoční období mají obchodníci větší tržby, než loni. Poštovní doručovatelé se mohou přetrhat, jelikož nákup přes internet je již běžnou součástí našich životů. Kromě hektických nákupů doprovázených obavou, zda všechny dárky dojdou včas, se řada domácnosti vrhá v době adventu k nebývale velkému úklidu. Gruntuje se všechno, co se dá, opět pod stresem, zda to zvládneme do Štědrého dne. Ale pozor! Pak to přijde. Televize upoutá pozornost celé rodiny rozličnými pohádkami, v poslední době dle mého názoru se stále snižující se kvalitou. Část populace zajde na půlnoční, i když přes rok do kostela stejně nechodí, ale když ona to je hezká tradice. Vánoce jsou křesťanský svátek, i když dříve se slavil zimní slunovrat v pohanských náboženstvích. Evropa stojí, leč v dnešní době velmi chatrně, na křesťanských kořenech – a ty dále usychají, proto je důležité neminout poselství křesťanských Vánoc. O čem vlastně je? O Ježíškovi, který nosí dárky? Který nakupuje o sto šest? Naše společnost si v době komercionalizace a honby obchodníků za ziskem ponechala Ježíška, který by co roztomilá figurka zaštítil nákupní šílenství rodičů, kteří pak svým ratolestem říkají, že to byl přece onen Ježíšek, co nám zase „naježil“ tolik dárků. To je možná pěkná pohádka pro malé děti, kterým balamutíme hlavu. On ten Ježíšek nám už dávno vyrostl, ale hlavně – Ježíš sám se stal darem nám lidem. Nám zkaženým lidem (i když humanisté hovoří, že člověk je v jádru dobrý, okolnosti, které vidíme, však hovoří o opaku). Tento Ježíš, Bůh Vesmíru sám přichází podat v čase vánočním záchrannou ruku, abychom v těch našich krátkých, zpravidla těžkých životech plných problémů a bolestí nalezli naději do budoucnosti. 40 let komunismu se nám snažilo vtlačit do hlavy, že vše vzniklo samo od sebe, že žádný Bůh není, vše se dá vědecky vysvětlit. Vše ne. Bez Boží existence jsme jen nejdokonalejší zvířata, která tu pár let pobudou a pak se rozpadnou v prach. Kristus přišel, aby nám dal život, a to život v hojnosti. Nemyslím té materiální, která je o našich českých Vánocích více než zřejmá, ale hojnost kvality života, která se nedá vyčíslit penězi. Ježíš se narodil do stáje, neměl, kde by hlavu složil, když vyrostl, ukazoval lidem na Boha Otce a potřebu záchrany člověka. Vánoce nám mají připomínat největší čin v dějinách Vesmíru, kdy sám Bůh sestupuje za člověkem mířícím do smrti, aby mu ve tmě zazářilo světlo, světlo života. Přišel pokojně, téměř nepozorován, aby díky němu vzniklo hnutí, které nejde zastavit. Nemám na mysli nějaké náboženství – to je výtvor lidí, ale hnutí lidí, kteří přijali od Spasitele odpuštění, Kristu svěřili svůj život, důvěřují mu, mají naději nejen pro tento život a žijí s Kristem každý den, nejen na Vánoce. Čas vánoční (i ten adventní) nám tiše připomíná Spasitele, kterého se snaží komerční vlna zaplavit, nebo možná jeho „ježíškovskou karikaturou“ zaštítit nákupní šílenství a Ježíše proměnit v hezkou figurku, která je nezávazná. Poselství, které Ježíš přináší, však není nezávazné – je to buď a nebo, je to o tom, kde budeš trávit věčnost. Ježíš už dávno dospěl, dokonal dílo záchrany a jednou znovu přijde pro ty, kteří nezůstali u malého Ježíška, na kterého věří jen děti, ale svůj život dali do rukou Mesiáše. Ježíš je tu i dnes – pro každého člověka, čas záchrany stále ještě je. Na každém z nás je, zda zůstaneme u malého Ježíška, nebo svěříme svůj život do rukou Krále. Obojí má své důsledky, které do důsledku každý člověk zjistí – až zemře. Nechť se nám čas Vánoční stane časem, kdy popřemýšlíme o životě, o tom, kam směřujeme, a nenecháme se zaplavit konzumem, který se stále více tlačí do času Vánočního, dělá z něj sice bohaté svátky, ale toto bohatství se velmi rychle rozplyne (někdy už po Novém roce), na rozdíl od bohatství s trvalou hodnotou, které přináší se svou zvěstí Ježíš. Ale uslyšíme ji přes všechny koledy, akce, slevy, cukroví, dárky, náboženské obřady a další atributy našich „českých“ Vánoc?

1 thought on “Ježíš na pultu – o čem jsou Vánoce?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.